V poslední době se v českých médiích řeší téma detranzice, a to jako nebezpečí spojené s tranzicí. Jaká je ale realita? A je detranzice vůbec něco špatného?
Detranzice je komplexní téma, které je často obestřeno mnoha nedorozuměními a nepochopením. Přílišné zjednodušování vede ke vzniku mýtů, které mohou poškozovat vnímání legitimity trans* identit. Na první pohled se může zdát, že detranzice je známkou selhání nebo chyby. Avšak pravda je mnohem složitější. Detranzice je hluboce osobní rozhodnutí, které může být ovlivněno celou řadou faktorů. Mezi tyto faktory patří osobní vývoj, změny v sebepojetí, ale také vnější tlaky. Například v jedné studii bylo zjištěno, že 82 % lidí, kteří prošli detranzicí, uvedlo mezi důvody i vnější tlaky.
Trans* lidé čelí obrovským vnějším tlakům. Tyto tlaky zahrnují nutnost popisovat a vyjadřovat svou identitu v souladu s cis normou, náročné období vnějšího coming-outu, během kterého jsou často středem nežádoucí pozornosti, až po požadavek podstoupit kastraci pro získání správných dokladů. Je nezbytné mluvit o detranzici a slyšet příběhy lidí, kteří se rozhodli pro tento krok. Současně je důležité si být vědomi*y, že rozhodnutí jednotlivců o detranzici nemění validitu trans*identit ostatních. Přesná čísla není snadné uvést, ale pohybujeme se okolo 2 % (až 8 %). Obzvlášť důležité je uvědomit si, že do počtu lidí, kteří jsou započítáni, jako by byli*y v detranzici, jsou v některých výzkumech i nebinární lidé, a to jen proto, že nakonec nejdou „klasickou“ cestou tranzice, to ale neznamená, že jsou nespokojeni*y s genderově afirmativní péčí. Nebo jsou započítáni lidé, kteří jen na čas pozastavili tranzici.
Nejlepší prevencí pro detranzici, které by člověk litoval, je sebepoznání, otevřenost, upřímnost ohledně prožívání své identity a také přijetí ze strany okolí. Je důležité, aby ti*y, kdo objevují svou identitu, měli*y přístup ke kvalitní terapeutické péči. Tato péče by měla být bezpečným prostorem pro zkoumání identity, nikoli podmínkou pro povolení tranzice.
Sedm mýtů o detranzici
1. Detranzice je častá. Ve skutečnosti je detranzice poměrně vzácná. Většina lidí, kteří podstoupí tranzici, si své nové genderové identity udrží.
2. Detranzice = neúspěch tranzice. Tento mýtus přehlíží skutečnost, že genderová identita může být fluidní a měnit se v průběhu času. Detranzice automaticky neznamená, že původní tranzice byla chyba nebo neúspěch.
3. Detranzice zpochybňuje platnost trans*genderových identit. Někteří lidé nesprávně používají detranzici jako argument proti uznání a validitě trans*gender zkušeností. Ve skutečnosti detranzice poukazuje na komplexnost a rozmanitost lidské genderové zkušenosti.
4. Detranzice je vždy konečné rozhodnutí. Pro některé lidi může být detranzice trvalým krokem, zatímco pro jiné může být pozastavením se na cestě tranzice a součástí jejich prozkoumávání autentické identity.
5. Detranzice znamená návrat k původnímu genderu. Někteří lidé mohou najít identitu, která nenaplňuje tradiční binární kategorie „muž“ a „žena“, tzn. různé varianty nebinární identity, ale v metodologicky nepřesně vedených výzkumech byli*y zahrnuti*y do kategorie detranzice.
6. Lidé, kteří procházejí detranzicí, litují své tranzice. Ne všichni, kdo prošli detranzicí, litují všech svých dřívějších kroků v tranzici. Někdo může považovat svou tranzici za důležitou součást svého života.
7. Detranzice znamená, že jsem se svobodně rozhodl*a pro návrat k původnímu genderu. Vnější faktory, jako jsou rodinné nebo společenské tlaky, jsou často uváděny jako jeden z hlavních důvodů pro detranzici.
Text převzat z instagramového profilu Adama Šimka @adam.abriel.simek: https://www.instagram.com/p/C16rw3tre2J/.