Nejvyšší čas zrušit podmínku kastrace pro uznání genderu – odborných, lidských i politických argumentů je dostatek
Česká republika je jednou z posledních evropských zemí, kde je nutná kastrace pro úřední změnu pohlaví. V praxi český stát trans* lidi nutí k tomu, aby podstoupili odebrání reprodukčních orgánů, jen aby mohli mít v občance písmenko, které je v souladu s tím, kým se cítí být. Povinné kastrace už prohrály u Evropského soudu pro lidská práva, zákon dlouhodobě kritizují mezinárodní i domácí instituce a lidskoprávní organizace.
Podle zatím nejrozsáhlejšího výzkumu Národního ústavu duševního zdraví a Queer Geography je 90 % lidí, kteří se identifikují jako trans*, proti této podmínce. Proč je důležité kastrace zrušit a jaké to bude mít dopady?
Sociální role je důležitější než operace
Všichni máme nějakou roli ve společnosti, která říká, co se od nás očekává, jak se můžeme projevovat a co nám ostatní povolují dělat. Tím, že hrajeme svoji roli, říkáme ostatním, kdo jsme. Jednoduše řečeno, nosíme oblek, protože ostatním chceme dát najevo, že jsme vážní. Víme, že máme sedět tiše v MHD, abychom ukázali, že nejsme hrozba, ale slušní lidé.
Trans* lidem v tomto přirovnání byla špatně přiřazená role a jejich scénář nesedí s tím, co se od nich očekává. Společnost je třeba vnímá jako ženy, ale oni sami se cítí být mužem, nebo naopak. Proto se skrze tranzici snaží svojí roli změnit, především v tom, jak na ně nahlíží okolí v běžném životě.
Přesně k tomu slouží tranzice. Většina trans* lidí nezačíná řešit tělo, ale nesoulad se svou rolí ve společnosti. „Mnohem důležitější než operace je pro mě moci žít autenticky a v souladu s vnímáním sebe sama, svobodně se projevovat a být takto respektována společností i státem,” řekla terapeutka Eliška Trans*parentu. V české společnosti je téma velmi sexualizované. Jedná se ale o způsob prožívání sebe sama a pohodlí ve vlastním těle.
Až skrze tento nesoulad se začíná řešit podoba těla, aby lidé mohli zapadnout do své preferované role ve společnosti. Tehdy nastává čas pro hormony, trénink hlasu a operace, pokud jsou potřeba k tomu, aby se lidé cítili dobře. Stát by zrušením povinných kastrací ulehčil složitý proces úřední změny pohlaví.
Lékařská obec dlouhodobě schvaluje zrušení podmínky kastrací
K navrhované změně se už v roce 2018 vyjádřila i Sexuologická společnost České lékařské společnosti, ve svém vyjádření zdůrazňuje že: „Není vhodné, možné a ani potřebné, aby pacienti absolvovali jakýkoliv chirurgický zákrok, pokud si to sami nepřejí, a to včetně zákroků užívaných k přeměně pohlavních orgánů. Bylo by neetické je k podobným zákrokům nutit. Chirurgický zákrok by v takovém případě pravděpodobně ani neměl za následek zlepšení zdravotního stavu.“
V oficiálním vyjádření české psychiatrické společnosti uvádí její předsedkyně Simona Papežová, že nucení osob s genderovou dysforií do operačních zákroků naopak zhoršuje jejich psychický stav.
„Zamezení reprodukční funkce jako nutné podmínky k úřední změně pohlaví považujeme z hlediska podpory duševního zdraví lidí žijících s problematikou genderového nesouladu za nadbytečnou a stigma podporující,“ uvádí Papežová v dopise pro zmocněnkyni vlády pro lidská práva Kláru Laurenčíkovou.
Nesoulad sociální role a sebe sama od roku 2019 uznává i Světová zdravotnická organizace jako novou zastřešující diagnózu (Gender Incongruence, diagnóza č. Z.77). Diagnóza genderové dysforie již platí i v ČR a od roku 2027 má tu současnou definitivně nahradit.
Zrušení povinnosti kastrace podporují také další sexuoložky a sexuologové. Například sexuoložka Petra Vrzáčková říká: „Z medicínského hlediska nejsou kastrace pro lidi s genderovu dysforií odůvodněné. Vhodné jsou pouze tehdy, pokud je klienti sami preferují z důvodu své dysforie nebo pokud to vyžaduje jejich zdravotní stav.” Její kolega Petr Turčan dodává, že „provedení chirurgických zákroků by mělo vycházet z individuálních žádostí a potřeb těch, kteří prochází tranzicí.“
Primář Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice Libor Zámečník dodává pro server iDnes, že situace momentálně spěje ke změně a zrušení kastrací. Zároveň podotýká, že by se spolu s tím měly upravit zákony, které se změnou souvisí. Trans* lidé by podle něj měli žít bez byrokratických překážek.
Konec kastrací neznamená konec operací pro trans* lidi
Dostupnost operací v rámci veřejného zdravotního pojištění je pro trans* lidi ale stále důležitá. Třeba Robin Fajmon by ji podstoupil i bez právní nutnosti. „Začal jsem brát hormony, které se začaly prát s vaječníky, takže to pro mě bylo ideální řešení. Tehdy jsem ani nevěděl, že je potřeba pro změnu pohlaví v občance,“ vypráví Robin. A například influencerka Jenny Rinn ve svých videích říká, že se na svoji operaci těšila a chtěla jí k prožívání sebe sama. Každá tranzice a její průběh je individuální a všichni by měli mít rovné podmínky a přístup k dostupné lékařské péči.
Kastrace navíc není to samé, jako změna pohlavních orgánů. Dle současného zákona musí lékař během tranzice znemožněnit reprodukční funkci, plastiky jsou ale nadstandart. „Odebraly mi vaječníky, ale neplánuju jít na další plastiku, protože mi přijde zbytečná“ vypráví například Robin. Zákon tak vyžaduje pouze kastraci, nikoli „správné“ pohlavní orgány pro trans* lidi.
S kastracemi zmizí i byrokratické překážky
Každý trans* člověk nemusí chtít stejný výsledek od svojí tranzice. Povinná kastrace na pozici posledního kroku tranzice stojí jako byrokratická překážka k tomu, aby stát uznal zvolenou roli trans* lidí. Celý proces tranzice do operace tak lidé musí žít s nesprávnými údaji v občanském průkazu a pokud z nějakého důvodu na operaci nemůžou nebo nechtějí, zůstává jim tento problém celý život. „Jako kluk jsem vypadal už odmala a potřeboval jsem změnit hlavně údaje v dokladech, které lidi mátly. Tehdy jsem s vidinou změny dokladů kastraci moc neřešil, ale čím jsem starší, tím víc mi dochází, jak strašlivá je to cena,” řekl Trans*parentu Karel Pavlica.
Pokud by změna úředního pohlaví byla dostupnější dříve, usnadnila by celý proces a trans* lidé by měli úřední podporu svojí role. Namísto toho, aby naopak museli vysvětlovat, proč jejich doklady nesedí.
„Změna zákonů na základě, kterých má být občan tohoto státu uznán za muže nebo za ženu, je ryze politicko-právní rozhodnutí,“ uvádí dopis Sexuologické společnosti ČLS. Upozorňuje na otázku, jestli jsou české zákony připravené na muže, který porodí dítě a ženu, která se stane jeho otcem. Dále upozorňuje na problémy například v institucionalizované péči, nemocnici nebo věznici.
„Typické ženské nebo mužské tělesné rysy se mění už v průběhu hormonální terapie,“ říká Petr Turčan. Lidé tak po hormonální terapii vypadají jako jako svůj preferovaný gender nezávisle na tom, jestli jsou po operaci nebo ne. Problematický je tak současný stav.
Studentské koleje jsou například rozdělené podle úředního pohlaví. Studentka Alexis si tak musela najít bydlení, místo možnosti využití kolejí. „Nemohla jsem jít na kolej, protože by mě zařadili na mužský pokoj. Nedokážu si představit, jak bych tam žila, protože i kdybych chtěla, tak nezamaskuju, že prostě muž nejsem,“ popisuje Alexis svůj střet s pravidly univerzity. Nerespektování genderové identity může mít za následek ale i šikanu nebo znásilnění, jako v případě dívky v Bohnické psychiatrické nemocnici z roku 2021.
Jak je zmiňováno výše primářem Zámečníkem, trans* lidé potřebují širší zásah do zákonů, které by měly s jejich existencí počítat. Současné zákony totiž právě například u Alexis jsou byrokratickou překážkou. A zrušení povinných kastrací je první krok k tomu začít tento problém řešit.
Zrušení kastrací stále počítá s lékařským posudkem
Nový návrh Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zdravotnictví stále počítá s podmínkou lékařské diagnózy, podobně jako v Německu, Irsku nebo na Maltě.
„Nová úprava zákona má spočívat v tom, že úřední změna pohlaví bude předcházet chirurgickému zákroku, a ne naopak. K úřední změně pohlaví bude nově zapotřebí jen osobní prohlášení a zpráva ošetřujícího lékaře,“ popsala návrh zákona Anna Košlerová pro iRozhlas. Pohlaví si tedy stále nelze změnit na dobré slovo, ale pouze po konzultaci s odborníky.
Můžeme se setkat i s lichým argumentem, že lidé, kteří budou mít změněné úřední pohlaví bez operace toho budou zneužívat, aby mohli obtěžovat v šatnách, sprchách a podobně. Tato obava se však v žádném z evropských států, kde podmínka kastrací není, ani v jednom případě nenaplnila. Z výzkumů Národního ústavu duševního zdraví ale vyplývá, že trans* lidé jsou často právě ti, kteří zažívají obtěžování nebo násilí na podobných místech. Kromě toho, do šaten se nevpouští na občanku.
Tranzice je dlouhodobý proces nalézání sebe sama, který nespočívá jen v jedné operaci nebo změně jednoho písmenka v občance. Obojí mohou být důležité kroky na několikaleté cestě, která slouží především k tomu, aby člověk mohl žít sám se sebou. Proto bychom neměli tuto cestu ještě více ztěžovat nucením lidí do operací nebo zákazem používat před státem svoje jméno.
