Před dvěma sty lety skončila Mexická válka za nezávislost. Jedním z bojovníků proti nadvládě Španělska byl i katolický am, který v roce 1811 vstoupil do povstalecké armády a pod jehož vedením byla španělská vojska několikrát poražena. V roce 1814 byl ale Španěly zajat a zastřelen.
Roku 2010 byl otevřen hrob s jeho ostatky a vědecký tým z Národního institutu archeologie a historie (INAH) přišel s překvapivou zprávou: Nalezené kosti patří ženě.
Poté, co bylo vyloučeno, že by do Matamarosova hrobu někdo vložil cizí kosti, dospěla vědecká obec ke shodě: Kněz a národní hrdina byl nejspíš transgender muž.
Z historie i pověstí známe případy cisgender žen, které se vydávaly za muže, aby mohly vykonávat práci nebo činnost, jež byla ženám v té době zapovězena, například Johanku z Arku nebo Elišku Pomořanskou. Teprve až v poslední době se ale začínáme dozvídat i o roli, kterou transgender lidé v dějinách lidstva sehrávali.
Vraťme se ovšem k Matamorosovi. Opravdu se mohlo jednat o transgender muže? A jak je možné, že nebyl prozrazen?
První otázku nelze stoprocentně zodpovědět. Mexiko pod nadvládou Španělska neuznávalo trans* identitu, a přestože v tehdejší době jistě existovaly transgender, nebinární i intersex osoby, uvažovaly o sobě úplně jiným způsobem, než jakým uvažujeme o genderu i pohlaví dnes ve střední Evropě. Nehledě na fakt, že intersex lidé ani nemuseli tušit, že jsou intersex, pokud se jejich pohlavní identita dala zjistit pouze rozborem chromozomů.
Je tedy možné, že Mariano Matamoros byl ve skutečnosti intersex jedinec s Turnerovým syndromem, jak spekuluje server UrbanoTlaxcala.mx. Kronikář Carlos María Bustamante sice popsal Matamorose jako muže drobné postavy, ale zároveň uvedl, že oplýval vousy a mluvil hlubokým hlasem. Na druhou stranu, na dobových obrazech neměl Matamoros nikdy zarostlou tvář a za jeho hlas údajně mohlo jeho náruživé kuřáctví. Také se odmítal svlékat před ostatními muži, aniž by bylo jasné proč.
Je tedy dost dobře možné, že si s sebou nesl nějaké tajemství. Jeho život před vstupem do církve, ale ani do armády ovšem nebyl nikterak podezřelý. Podle španělské Královské historické akademie se v roce 1770 narodil do kreolské rodiny a roku 1789 vystudoval teologii na Královské a papežské univerzitě v Mexiku (dnešní Národní autonomní univerzitě Mexika). Jelikož v tehdejším Mexiku nebylo zvykem, aby ženy studovaly na vysoké škole ani aby se veřejně angažovaly (první absolventkou mexické vysoké školy se stala zubařka Margarita Chorné y Salazar v roce 1886), zájemce o studium musel přinejmenším „pásovat“ jako muž.
Navíc díky tomu, že se Matamoros stal katolickým knězem, unikl společenskému tlaku na svatbu i na sexuální život. Je možné, že on sám či jeho rodina tuto možnost zvolili právě s ohledem na jeho genderovou či pohlavní identitu, aby se vyhnul diskriminaci a dalším nepříjemnostem.
Na druhou stranu, jak již bylo řečeno výše, Mariano Matamoros je více než dvě stě let po smrti, tudíž se jej už na nic nezeptáme a jakékoliv diskuze o jeho identitě budou jen čirou spekulací, nenajde-li se například jeho deník či korespondence, kde by se k tomuto tématu vyjádřil. Přesto má archeologický výzkum jeho ostatků smysl: Ukazuje, že při výzkumu dějiny lidstva se už nepočítá jen s existencí cisgender či endosex osob.
