Gruzie nedávno zavedla svůj první otevřeně anti-LGBTQ+ zákon a queer lidé a organizace čelí jeho následkům v podobě výhružek a násilí, které podporuje stát. Zákon umožňuje zakázat queer protesty a pochody hrdosti a dává větší moc konzervativní vládě, například skrze cenzuru médií. Mimo to zakazuje možnost medicínské tranzice. Jeden ze zakladatelů Kutaisi pride Miko Shakh, nebo Asymmetria v drag queen světě, mluví o současné situaci LGBTQ+ práv v Gruzii, jak vypadá život průměrných queer Gruzínců, a jak můžeme pomoci.
Jaká je tvoje role v Kutaisi pride?
Jsem jedním ze zakladatelů, letos to je pět let od založení spolku v roce 2019. Dělal jsem manažera projektu Proud families (Hrdé rodiny), který se zaměřoval na rodiny LGBTQ+ lidí, především na rodiče a ostatní rodinné příslušníky, kteří nevěděli, jak akceptovat své queer příbuzné nebo nebyly*i tak tolerantní. Organizovaly*i jsme přednášky o tom, co je to gender, co je genderová prezentace a identita a co je sexualita. Pro návštěvníky byla na místě i psychologická podpora, která jim pomáhala vypořádat se se stresem a tlakem z konzervativní společnosti.
Takže Gruzie nikdy nebyla vysloveně přátelská ke queer lidem?
Nikdy jsme neměly*i zákony týkající se queer lidí nebo specifický zákon, který by jim poskytoval právní ochranu. Jen v roce 2016 byl zaveden proti-diskriminační zákon, který výslovně zakazoval útoky na základě sexuality, genderu nebo genderové prezentace. Ten ale vznikl jen protože ho EU vyžadovala, aby se Gruzie mohla dostat do Schengenského prostoru.
Takže hned potom došlo ke změně ústavy, která definovala manželství jako svazek biologického muže a biologické ženy, kteří spolu můžou mít děti, takže manželství bylo vyhrazené heterosexuálům. Což většině místních levicově smýšlejících lidí přišlo velmi vtipné, jak rychle dokázala vláda obrátit. Političky*ci většinově změnám nevěnovaly*i pozornost, takže i když nutně neměly*i s queer lidmi problém, nechtěly*i do boje proti změně investovat mentální a emocionální kapacitu nebo svoje finance. Takže manželství je teď jen mezi mužem a ženou…a letos jsme dostaly*i první otevřeně anti-LGBTQ+ zákon.
Co se s tímto zákonem změnilo?
I když se politická rozhodnutí na sto procent nepřenášejí všude, mají vliv. V médiích teď vidíme zprávy jako „většina Gruzínců nenávidí LGBTQ+ lidi“ a „neměly*i byste být hrdé*í, měly*i byste se za sebe stydět, stydět se za svoji identitu a nechat si svoje problémy a pocity pro sebe.“ Je to metoda převzatá z Ruska, kde se queer organizace už přibližně 20 let nemohou vyjadřovat veřejně a jsou kompletně vymazáváni z veřejných míst. Není to tak, že by nás lovila policie na potkání, ale pokud na ulici nosíte cokoliv, co vás označuje jako queer, přitáhnete hodně negativní pozornosti, lidi na vás budou pokřikovat nadávky a podobně.
Když se já jako muž rozhodnu nosit šperky, make-up nebo nalakované nehty, stoprocentně na mě někdo něco alespoň zakřičí. Většinou je to verbální, ale loni v listopadu se mi stalo, že mě skupina mladých lidí zmlátila na ulici. Vláda nemá možnost přímo ovlivnit, jak se k vám budou lidi na ulici chovat, ale dokáže silně ovlivnit jejich přemýšlení.
To mě velmi mrzí. Jak těžké je pořádat protesty nebo pride v Kutaisi? Jak vám v tom stát brání?
Hlavní problém je, že místní queer komunita je velmi rozdělená. Některé rozdíly vychází z osobních konfliktů, jiné z problémů mezi lidmi, kteří vedou queer hnutí. Gay a lesbická komunita mají občas velmi odlišné názory, takže málokdy plně spolupracují. Když se organizuje protest nebo queer událost, tak se ozývají názory jiných hnutí, že jsou buď problematické nebo naopak nejsou dost radikální. Není to jenom mezi gayi a lesbami, ale i mezi homosexuály a trans* lidmi nebo všeobecně s veřejností. V Kutaisi je přibližně 5 hnutí, které mají lidi, které je podporují. A někdy jsou tam velké průniky, ale jindy jsou podporovatelé až nepřátelští vůči sobě. Takže bohužel queer komunita není tak silná a jednotná.
Vedle nich jsou ale i nenávistné skupiny, podporované státem, něco jako Gruzínská CIA nebo KGB a ostatní policejní organizace, které mají přístup ke spoustě osobních informací, jako s kým spíme, kde se organizujeme, jaké kluby navštěvujeme a podobně. Nejsou nutně chytří, ale mají spoustu informací a prostředků. Takže když se snažíme zorganizovat protest, pochod nebo jakoukoliv akci, rovnou nám hrozí těmito násilnými skupinami. Policie většinou přijde a argumentuje, že „támhle za rohem je strašně moc konzervativních lidí, třeba deset tisíc, a všichni se chystají vás zmlátit a my nemáme prostředky na to jim v tom zabránit.“ Většinou dochází k nějakým vyjednáváním, ale pokud se rozhodneme je přeskočit, policie je schopná zavolat nenávistné skupiny na místo. Vždy je to o rozdmýchání konfliktu, který nás ukáže v extremistickém světle.
Jsou nějací politici, kteří jsou ochotní vám pomoci?
Queer komunita se bohužel stala nástrojem politiky a vypadá to, jako že se o nás nikdo upřímně nezajímá. Je to jen otázka toho, jak politicky důležití jsme v danou chvíli a jak nás může vláda použít, jakou pozici můžou zaujmout, aby vypadaly*i lépe. A i když jsme měly*i případy, kdy politické skupiny vyjádřili podporu, když došlo na lámání chleba a skutečnou změnu, ztratily*i zápal pro queer práva. Věděly*i, že kdyby otevřeně podporovaly*i LGBTQ+ komunitu, vystavily*i by se stejné diskriminaci jako my a byly*i by obviněny*i z podporování hříchu.
Jak nová situace ovlivňuje každodenní život?
Nejhorší věc, která se kvůli tomu děje je, že queer lidé ztrácí naději a chtějí utéct ze země. S tak moc otevřeně queerfobním přístupem se život stal nesnesitelným a mezi queer lidmi je spousta nihilismu a málokdo má naději v lepší budoucnost. Já sám bych se prezentoval víc žensky, ale raději to nedělám, ze strachu o svou bezpečnost. Zhoršuje to mentální zdraví, to určitě, ale aspoň mě nezmlátí na ulici.
Další věc je ekonomický aspekt, protože je těžké vyžít v Gruzii. Stát nedává žádnou podporu studentům, nezaměstnaným a lidem bez domova. Navíc, pokud je někdo otevřeně queer, ať už se rozhodně, že to nechce skrývat nebo to skrývat nemůže, je těžké najít místo, kde by jí*ho přijaly*i. Trans* lidé musí skrývat svoji identitu, aby se mohly*i ucházet o zaměstnání. Ačkoli firmy nejsou nutně proti LGBTQ+, nevědí, jak trans* identita vypadá a funguje a že jí nelze prostě vypnout na povel nebo schovat, když se to hodí. Většina trans* lidí tak končí jako sexuální pracovnictvo. Někteří z nich jsou zaměstnány*i v queer organizacích, ale kdekoli jinde je najít práci o dost těžší.
Jak funguje úřední tranzice? Změnil ji zákon?
Bohužel ano. Předtím nebyl problém, aby si trans* lidé změnily*i jméno a mohly*i si změnit úřední pohlaví, alespoň po kastraci. Ale teď jsou jakékoli trans* operace zakázané. Někteří doktoři je sice stále provozují, ale mimo zákon a za výraznou sumu peněz. Navíc jen ty méně rizikové, jako zvětšení nebo zmenšení prsou. Hysterektomie (vyoperování vaječníků) a vaginoplastika (odstranění penisu a vytvoření ženských pohlavních orgánů) jsou považovány za až moc rizikové v takových podmínkách.
Většina doktorů taky nemá osobní problém s queer lidmi, ale bojí se reakcí policie a státu za provádění těchto operací. Trans* lidé tak musí často vycestovat do zahraničí, aby mohly*i podstoupit operace, které chtějí. K tomu je hormonální terapie nezákonná, takže trans* lidé musí shánět hormony buď ze zahraničí nebo na černém trhu. Což je výrazně více rizikové a výsledky mohou být o dost méně kvalitní. Navíc nevyváženost hormonů zvyšuje riziko rakoviny.
Jak vám můžeme pomoci?
Pokud máte spojení s médii nebo máte možnost, sdílejte náš příběh a upozorněte na naší situaci. Některé organizace mají odkazy, přes které se dají poslat peníze. Ty se většinou používají na kampaně na podporu LGBTQ+ práv nebo jdou na pomoc queer lidem, kterým hrozí život bez domova. Trans* sexuální pracovnictvo má vlastní skupiny, které dávají lidem, kteří prodávají své tělo kupony na jídlo nebo do lékáren. Spolu s tím poskytují i testy na sexuálně přenosné nemoci, kondomy a podobně. Gruzínská vláda je samozřejmě proti takovým spolkům, takže všechny jejich peníze jdou ze zahraničí nebo od mezinárodních skupin jako Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO).
A můžete nás podpořit, když přijedete do Gruzie, jestli máte chuť cestovat. Máme úžasné hrady, zámky a techno party. Jen teda mějte na paměti, že Kutaisi je hezké místo, pokud v něm jste jako queer člověk maximálně týden.
Gruzínské hnutí, co můžete podpořit finančně:
Equality Movement
- je největší LGBTQ organizace v Gruzii, co podporuje komunitu skrz zdravotní péči zdarma a mnohé výzkumné projekty.
- https://equality.ge/
Tbilisi Pride
- je první organizace, co pracuje výhradně na politice viditelnosti a identit, ale zároveň respektuje principy intersekcionality.
- https://tbilisipride.ge/en/
WISG – Womens Initiative Supporting Group
- Primárně pracují s ženami včetně kvír žen – zaměřující na mnohé různé projekty včetně advokace a právní pomoci .
- https://wisg.org/ka
Temida
- Asociace, co pomáhá především trans lidem s tranzicí, ale také je podporují, aby se mohly*i vzdělávat a pokud je to nutné, aby mohly*i i uprchnout do jiné země. Také spravují malé přístřeší pro kvír osoby.
- https://temida.org.ge/