Transgender, genderqueer či nebinární lidé existovaly*i vždy a v různých kulturách, pod různými názvy. Většinou jsou v téhle souvislosti zmiňovány neevropské národy. V Evropě, konkrétně v Albánii, Černé Hoře a Kosovu, se však ještě donedávna stávaly některé osoby tzv. pannami či možná lépe „panici“ z přísahy (v albánštině se taková osoba nazývá “burneša”). 🇦🇱 🇲🇪 🇽🇰
Podle starého lidového právního řádu Kanun, který se předával ústně z generace na generaci, měly albánské ženy velmi málo práv. Jestliže nějaký rod vymřel po meči, tzn. nezůstal v něm žádný mužský potomek, připadl majetek muži z jiného rodu. Co se tedy dělo v rodinách, kde zůstaly samé ženy? Z jedné z nich se stal muž. 👨
Dotyčná osoba přijala mužskou identitu: Získala nové jméno, nové šaty a častokrát změnila vzhled. Mělo to ale jeden háček: Ačkoliv byl takový člověk považován za muže, nejednalo se o cis muže, tudíž nemohl s nikým v heteronormativní albánské společnosti navázat vztah. ☝️
Ačkoliv tento zvyk mohl představovat pro některé transgender muže způsob, jak bezpečně projít tranzicí v patriarchální společnosti, některé Albánky se k tomuto kroku odhodlaly spíše pod vlivem okolností než kvůli tomu, že by chtěly žít v souladu se svou identitou. 🤷♀️
Ženy mají dnes ve výše zmíněných balkánských zemích mnohem větší práva než v minulosti, tudíž tato tradice prakticky vymřela. Zbývajících panen z přísahy existuje nejspíš už jen pár desítek a jedná se převážně o osoby v seniorském věku. 👴
Pokud vás zajímají životy těchto osob, můžete se podívat na jejich portrétní fotografie, které v roce 2012 pořídila americká fotografka Jill Peters:
