Mexiko, jedenáctá největší země světa, rozhodně nemůže říct, že by nemělo ponětí o trans* lidech. Například lidé genderu muxe („muše“), tedy femininní osoby, kterým byla po narození přidělena mužská identita, se objevují v mýtech a pověstech zapotecké společnosti, jednoho ze zdejších původních národů.
Mezi muxe patří i kuchařka Marven, známá též jako Lady Tacos de Canasta, která se proslavila virálním videem z pochodu hrdosti v Ciudad de México v roce 2016. Zde je zobrazena, kterak projíždí na kole mezi návštěvnictvem a nabízí košík tradičních mexických placek s náplní. Její sláva dokonce překročila hranice Mexika i španělskojazyčného světa obecně; o několik let později se stala protagonistkou dokuseriálu v koprodukci USA a Mexika Las crónicas del taco / The Chronicles of Taco, který pojednává o tomto pokrmu.
Marven ovšem nezůstala jen u vaření a rozhodla se vstoupit do politiky. V roce 2021 kandidovala do kongresu státu Ciudad de México s cílem bojovat proti diskriminaci transgender lidí. Voličstvo ji sice do státního kongresu nezvolilo, nicméně se týž rok podařilo něco na vyšší zákonodárné úrovni: Do federálního kongresu se dostaly první transgender ženy, konkrétně Salma Luévano a María Clemente García.
V souvislosti s tím, jak se transgender lidé v Mexiku emancipují a vstupují do zákonodárných procesů, se nabízí otázka: Jak si tedy stojí tato země s ohledem na možnost určení genderové identity, které budou úřady respektovat?
Mexiko je federativní republika a dělí se na 31 států a hlavní město Ciudad de México. Každá z těchto jednotek má svůj kongres, který vytváří zákony pro danou oblast, zároveň však existuje kongres pro celou zemi. Z toho vyplývá, že legislativní ochrana práv trans* lidí se liší napříč Mexikem.
Na federální, tedy celozemské, úrovni platí v Mexiku zákon o prevenci a potírání diskriminace, mezi jehož chráněné charakteristiky patří i pohlaví, genderová identita a genderové sebevyjádření. Byl schválen roku 2003 a od té doby prošel několikrát novelizací. V jeho znění najdeme vymezení diskriminačních praktik (například odpírání přístupu ke vzdělávání, platovou nerovnost nebo omezování reprodukčních práv), pozitivní a negativní opatření proti diskriminaci a povinnosti státních institucí, která mají diskriminaci řešit. Stejně tak jsou od roku 2024 v celé zemi zakázány konverzní terapie.
Ke změně úředního pohlaví se však dílčí státy federace staví různě. V 19 státech a hlavním městě stačí o změnu zažádat na matričním úřadě, a to bez nutnosti lékařské tranzice i potvrzení kohokoliv z psychologické obce. Ve státě Puebla dokonce nese tento zákon jméno po tamější transgender psycholožce a aktivistce Agnes Torres, která za jeho přijetí bojovala, nicméně se ho nedožila, jelikož se v roce 2012 stala obětí vraždy.
Od roku 2023 je také možné si v Mexiku nechat vystavit cestovní pas s neutrálním úředním pohlavím. V minulosti také tamější nejvyšší soud rozhodl ve prospěch nebinárních osob ve věci změny rodných listů. Vzhledem k tomu, že proces změny úředního pohlaví probíhá v různých státech různě, nebinární lidé musejí splnit různé požadavky v závislosti na tom, v kterém státě o doklady žádají.
Právní ochrana trans* lidí
Další opatření na podporu práv trans* osob má ve svých zákonech zakotveno ještě méně entit. Hlavní město je jedinou součástí země se zákonem o poskytování služeb LGBTTTI osob (leseb, gayů, bisexuálních, transgender, transvestitních, transsexuálních a intersex lidí) a jejich uznání. Toto nařízení přiznává všem těmto skupinám mimo jiné právo na práci, účast na politickém životě a kulturní práva.
Například článku 13 třetí kapitoly onoho zákona stojí, že LGBTTTI osoby mají právo „účastnit se všeho, co se jich týká, a být zde vyslyšeny“ a úřady se musí pokusit konzultovat s těmito skupinami osob související návrhy nařízení a zároveň je do svých činností intersekcionálně zahrnovat. Není také bez zajímavosti, že článek 22 stanovuje jako prioritu podporu umění, které tvoří LGBTTTI lidé, a stanovuje Odboru kultury Ciudad de México povinnost tomuto umělectvu poskytovat tvůrčí stipendia a jeho umění archivovat.
Na druhou stranu, přestože v zemi existuje řada zákonů a iniciativ, které trans* lidem usnadňují život, nemělo by se zapomínat, že se Mexiko stále potýká s řadou překážek. Jednou z nich je vysoká míra femicidy, tedy vražd podmíněných genderovou identitou oběti (6,5 na 100 000 osob, zatímco v ČR tato míra činí jen 0,5 na stejný počet lidí), přičemž v Mexiku, Brazílii a USA tvoří tamější případy transfemicidy třetinu všech těchto případů na světě.