Celý listopad je měsícem zvedání povědomí o trans lidech. Na 20. listopad pak připadá Transgender day of remembrance (TDoR), tedy den památky obětí transfobie, který se slaví již od roku 1999. Vzpomíná na všechny zavražděné v důsledku nenávisti a upozorňuje na důležitost narovnávání legislativních i sociálních podmínek pro trans lidi.
Svátek započal v roce 1999 v americkém státě Massachusetts iniciativou skupiny trans lidí v čele s Gwendolyn Anne Smith. Smith, sama trans žena, ho chtěla původně věnovat především památce Rity Hester, černošské trans ženy, která byla předešlý rok ubodaná ve svém vlastním domě. Pak ale zjistila, jak rychle se zapomíná i na další oběti. Nikdo z bostonské trans komunity si totiž už ani nepamatoval na vraždu Chanelle Pickett, jen tři roky předtím.
Smith proto se svou komunitou na jaře 1999 zorganizovala projekt “Remembering our dead.” Přibližně stovka lidí se v San Francisku sešla před kinem, ve kterém se promítal dokument o smrti Brandona Teeny, trans muže, který byl napaden a zavražděn v roce 1993. Zapálením svíček uctili ty, kteří zemřeli na následky transfobního násilí.
„Sedíte tam a čtete si o způsobech, kterými jsme nejenom vražděni, ale vymazáváni z paměti. Naši vrahové se snaží naprosto vymazat naši existenci. Může být hodně náročné se probírat těmi příběhy a vidět v nich části sebe,“ řekla Smith v rozhovoru. „Zároveň to ale posiluje mé odhodlání bojovat dál. Nenechám tyto lidi vymazat mě ani moji komunitu.“
Smith nemohla přehlížet paralely ve smrtích Rity Hester a Chanelle Pickett. Obě byly trans ženami, obě černošky a obě byly násilně zavražděny v domácím prostředí. Den památky se tak začal slavit 20. listopadu, na výročí vraždy Pickett.
Postupně se začal šířit i do dalších států a koutů světa a dnes se připomíná mezinárodně. Pořádají se pietní akce, na kterých se čtou jména zavražděných a vzdává se čest jejich památce. Často je doprovází ale i mše za zemřelé, vzdělávací akce či dobročinné sbírky.
Trans ženy jsou nejvíce ohrožené
Americká organizace Human Rights Campaign (HRC) zasazující se o rovné podmínky LGBTQ+ osob vydává každoroční zprávy o obětech transfobního násilí. Od roku 2013, kdy se oběti začaly zaznamenávat, bylo ve Spojených Státech zabito 372 trans a genderově rozmanitých osob, s 30 obětmi jen za rok 2024. Trendy ve statistikách ukazují, že násilí vůči trans lidem je potřeba vnímat intersekcionálně, tedy napříč všemi skupinami. Dlouhodobě se ukazuje, že mnohem více dopadá na ženy a trans femininní osoby a také na osoby jiné než bílé barvy pleti. Ženy jsou oběťmi ve více než osmi z deseti případů, trans ženy černé barvy pleti pak tvoří až 61% obětí.
Trans Murder Monitoring, kterým nezisková organizace TGEU monitoruje transfobní násilí globálně, ukazuje, že nejvíce trans lidí je zavražděno v Jižní Americe. 30% zabití z téměř 300 případů za minulý rok připadá na Brazílii, která už osmnáctým rokem vede žebříček. Transfobní násilí, a zvlášť to vůči trans ženám a trans femininním lidem v jihoamerických státech zapadá do širšího kontextu femicid, tedy cílených vražd žen, se kterým se zeměpotýkají dlouhodobě. V posledním roce pak vzrostl i počet obětí mezi lídry dílčích organizací. Na 14 % případů, to odráží vzrůst transfobní rétoriky, kterou můžeme v médiích sledovat celosvětově.
Smrt Marshy P. Johnson
Marsha P. Johnson zůstává v paměti jako významná osobnost Stonewallského hnutí v roce 1969. Dokonce dodnes koluje historka, že Marsha ve Stonewall Inn hodila po policejní razii první dlažební kostku. Ačkoliv není jisté, jestli ten večer ve slavném newyorském gay baru byla, aktivně se účastnila všech protestů a akcí následující dny. Celý svůj život bojovala za práva queer lidí, a to i v momentech, kdy se gay muži snažili vydělit ze širšího hnutí, aby získali práva pro sebe. Marsha také spolu s dalšími trans ženami, mezi nimi dlouholetou kamarádkou Silvií Riverou, založila organizaci STAR, která se zasazovala o rovné podmínky trans lidí a poskytovala jim přístřeší ve slavném STAR House v East Village.
Marshin odkaz je o to působivější, když vezmeme v potaz, že málokdy disponovala stabilním bydlením a všechno, co získala, sdílela se svou komunitou. Její zaměstnání sexuální pracovnice a okolnosti její smrti i dnes odráží nejznepokojivější statistiku, která vychází ze zprávy TGEU. Třicet procent ze všech obětí transfobního násilí tvoří sexuální pracovnice. Právě nebezpečné pracovní podmínky a chybějící podpora z nich dělají nejohroženější skupinu.
Tělo Marshy P. Johnson bylo nalezeno 6. července 1992 v řece Hudson po několika dnech pohřešování. Policie nejdříve odmítala Marshu hledat, poté její případ po nedostatečném prošetření prohlásila za sebevraždu. Až po opakovaném naléhání blízkých byla smrt znovu prošetřená. Podle svědků byla Marsha P. Johnson 2. července napadená čtyřmi muži, kterým se snažila uniknout skokem do řeky.
Celý Marshin život sepsala aktivistka, umělkyně a autorka Tourmaline, která je také trans ženou černošského původu. Životopisem se snaží připomenout, že boj za narovnání práv LGBTQ+ osob vedly trans ženy jiné než bílé barvy pleti od samého počátku. Když jde však o jejich osudy, podpory a spravedlnosti se jim dostává málokdy.
Den památky trans obětí tak může sloužit nejenom na uctění památky těch, kteří tu s námi následkem transfobního násilí už nejsou, ale i na zvýšení povědomí o tom, kdo je mezi těmito obětmi nejčastěji a poskytování podpory těm nejzranitelnějším.
