Jája Staněk
Slovenská vláda v listopadu navrhla změnu občanského zákoníku a zpráva obletěla česká i zahraniční média. Podle návrhu by lidem procházejícím tranzicí na Slovensku automaticky zaniklo manželství při změně písmenka v občance, podobně jako když jeden z partnerů v manželském svazku zemře. Tento krok je právníky a organizacemi usilujícími o narovnávání podmínek pro LGBTQ+ lidi označován za zásah do soukromí a za omezování svobody. Málo se však mluví o tom, že v České republice obdobná pravidla ohledně nucených rozvodů trans* lidí platí také – ani letošní zrušení podmínky kastrace z českého systému neudělalo přehledný celek.“
Český ústavní soud může rušit, ale ne pozměňovat
Před zrušením podmínky kastrace musel člověk, který chtěl podstoupit úřední či chirurgickou tranzici, projít odbornou komisí. Až s jejím souhlasem a po sterilizaci mohl jít na matriku a provést změnu úředního pohlaví tam. Změna v občanském zákoníku už tuto povinnost nevyžaduje. Dokument umožňující úřední změnu pohlaví může vystavit přímo sexuolog či sexuoložka a není vázán na žádný chirurgický zákrok. Ústavní soud ale nemůže pozměňovat zákony, jeho rozsudky je mohou jen škrtat. Tak se stalo, že starý proces tranzice je stále možný, a souhlas komise je stále nutný i pro řadu chirurgických zákroků.
Nuceni k rozvodu
Jednou z podmínek úřední tranzice je nebýt v manželském ani partnerském svazku. Důvod je jednoduchý, v případě tranzice by vzniklo manželství (nebo partnerství), které stát nemůže právně uznat. Změna v občanském zákoníku ale proces roztříštila na dvě varianty rozvodu. Člověk procházející tranzicí skrz komisi se musí na své náklady rozvést a komisi předložit důkaz o ukončení manželství. V tomto kroku se jako při běžném rozvodu vyřeší i péče o děti a všechny majetkové okolnosti.
Tomu, kdo jde se změnou úředního pohlaví jen přes matriku, manželství automaticky zanikne, podobně jako v případě, kdy jeden z partnerů zemře. Proto se tato cesta připodobňuje k označení trans člověka za mrtvého. Její výhodou je, že odpadá nutnost soudu a byrokratického procesu, který s každým rozvodem souvisí. Partnerům tak ušetří čas i prostředky, které by rozvodovému řízení museli obětovat. Je pak na obou lidech v manželství, aby se dohodli na rozdělení majetku a péči o děti, pokud by se tak nestalo, rozhodne soud. Vypořádání je nutné řešit v obou variantách, a to i v případě, že plánují nadále zůstat spolu. Ať manželství škrtne stát nebo je k rozvodu trans člověk donucen, v obou případech nedostane pár svobodnou volbu.
Stát rozvrací fungující rodiny
Adéla a její partner jsou oba trans a když se stát konečně zbavil podmínky kastrace, šli oba do změny úředního pohlaví. Matrika tím pádem jejich manželství škrtnula. „Jednoho dne přišlo do datové schránky, že proběhla změna v registrech a najednou jsme tam oba měli napsáno svobodný. To, že šlo o zaniklé manželství, se tam propsalo až měsíc nato. Nějakým způsobem jsme čekali, že se nám někdo ozve, ale zároveň na naší straně není potřeba to s nikým řešit.“ Vychovávají spolu děti, a jak říká Adéla, tak se pro ně zánikem manželství v praktických záležitostech nic nemění.
Manželství jako překážka v tranzici
Mori je nebinární a do vztahu se svým manželem vstupoval už jako vyoutovaný nebinární člověk. „My jsme se brali až po narození dcery a primárně z praktických důvodů. Chtěli jsme mít právo na informace a zjednodušený způsob komunikování, kdyby se někomu něco stalo. Já jsem v invalidním důchodu a manžel pro mě může udělat více jako manžel, než jako normální člen domácnosti.“ Do budoucna si plánuje změnit ukazatel pohlaví na mužský, uvažuje i o operaci hrudníku, nucený rozvod ale vnímá jako velkou bariéru. „Manžel mě v tom podporuje, ale představa, že budeme muset řešit tu administrativu kolem, mě děsí. Že bychom se museli rozvádět, ale stejně potom u soudu řešit, že o dítě budeme pečovat společně a pak se teda registrovat jako partneři, je úplně absurdní.“
Mori se obává i otázek mířených na jeho dceru, které by z jeho tranzice mohly vyvstávat. Odborná komise má před vydáním souhlasu právo poslat nezletilé dítě k rodinnému psychologovi. „Moje dcera odmalička ví, že má doma nebinárního rodiče a je s tím v pohodě. A teď by se jí v šesti letech někdo ptal, jak se cítí ohledně toho, že bude mít doma druhého tatínka, i když doma budu pořád já jako nebinární člověk. Ona tomu rozumí, ale je možné, že ten, kdo by se jí ptal, by nebinaritu nebral, a vypořádávat se s tím by pro ni byl výrazně větší stres než moje tranzice.“ Pokud se zákony nezmění, plánuje Mori s tranzicí čekat, než bude jeho dcera starší.
Partnerství není manželství pro všechny
Nedávno platný nový zákon definující partnerství sice rozšířil práva stejnopohlavním párům, selhání prosazení manželství pro všechny ale nejhůře dopadlo na trans osoby, jejichž komplikovanou situaci nevyřešilo. Především díky dvojímu právnímu pojmenování a rozdělení – partnerství a manželství. Zpochybňovat nespravedlivou situaci trans lidí před rodinným právem se před Evropským soudem pro lidská práva pokoušel jeden finský pár v roce 2014. Tehdy byla ve Finsku pro trans ženu změna úředního pohlaví podmiňována tím, že se její manželský svazek přemění v registrované partnerství. S žalobou ale neuspěli, protože podle Evropského soudu plnilo právo na respektování soukromého a rodinného života registrované partnerství stejně tak jako manželství.
Ani to by ale v České republice nebylo možné, protože Finsko mělo pro manželství a registrovaná partnerství totožná a přeměnu svazku se souhlasem partnerstva umožňovalo, zatímco u nás se práva liší a změna svazku možná není. Český pár se tak musí nejdříve rozvést a poté uzavřít partnerství nebo manželství znovu. Pokud chce trans člověk projít některým chirurgickým zákrokem později, i po změně úředního pohlaví, vyžaduje komise rozvod znovu. Prakticky se tak pár musí na přechodnou dobu buď vzdát práv, které pramení ze svazku, nebo je nucen se rozvádět se vícekrát. Situace se komplikuje i s péčí o děti a majetkem.
Pro člověka, který prochází velkou změnou, jde o přidávání stresu, který může v jeho vztazích způsobovat pnutí a nejistotu. Na systém se navíc rozváděním fungujících vztahů přináší další byrokratická zátěž, kterou už teď nezvládá. „Zaniklé manželství máme od července a už je to pět měsíců, co se nám nikdo neozval ohledně vypořádání dětí a majetku,“ říká Adéla. Pro jejich vztah, ve kterém nic měnit nechtějí, to problém není. Pro jiné jde však o nejisté období čekání na řešení. „Je mnohem snazší řešit tohle jako pár, ale je hrozná představa řešit svoji tranzici, a ještě k tomu bojovat o péči o dítě,“ komentuje Mori.
Napravme systém
Slovenský zákon doteď trans lidi a manželství nijak neupravoval. V praxi byl ale na matrice rozvod vyžadován. A ačkoliv je rodina a manželství konzervativními stranami vykládána jako základ společnosti a právní svazek podporující plození a výchovu dětí – trans lidem, kteří děti mít nemohou nebo nechtějí, nic nebrání do něj vstupovat. Problém nastává v procesu tranzice a zákony narušují právě ty svazky, které má institut manželství či partnerství chránit. Výsledky systému, který na trans lidi nemyslí nebo je přímo diskriminuje jsou stejné, části obyvatel se nedostane práv, na která mají nárok, nebo je jejich přístup k nim ztížený. Skutečné manželství pro všechny, které by mohli uzavírat partneři bez ohledu na pohlaví, by situaci vyřešilo. Jak se bude uplatňovat nedávný rozsudek EU v českém právu zatím není jednoznačné. Ačkoliv by měl zajišťovat to, že manželství uzavřené v zahraničí bude platit i v Česku, může jít podle iniciativy Jsme fér jen o uznání názvu, ale práva by platila jako v partnerství. Soudní rozhodnutí navíc nediktuje automatické zavedení manželství pro všechny ve všech státech EU, jen ochranu práva na rodinný a soukromý život, který v české legislativě poskytuje i partnerství.