TGEU (Trans Europe and Central Asia) je nezisková organizace vedená trans* lidmi, která se zasazuje o rovné podmínky, práva a wellbeing trans osob napříč Evropou a střední Asií. Aktuálně sdružuje přes 200 organizací z více než 50 zemí, včetně Česka, které reprezentuje především Trans*parent. Tato organizace již od roku 2013 mapuje úroveň trans* práv v jednotlivých zemích a nedávno vydaly*i index za rok 2026. Taková data pomáhají pochopit, kde je důstojnost a společenská situace pro trans* lidi v ohrožení a vyznat se v tom, jak si objektivně stojí jednotlivé státy.

V jakých kategoriích index měří úroveň trans práv jednotlivých států?
Obzvlášť zajímavé jsou dílčí oblasti, na základě kterých jednotlivé státy získávají hodnocení. Podle nich si můžeme uvědomit, které části zákonů a legislativy počítají s trans* osobami a které je naopak často přehlíží. Žádná ze zemí dosud nemá plný počet bodů ve všech oblastech, situaci je tak možné a důležité nadále zlepšovat, a to i v progresivních a přijímajících státech. Nejvyšší hodnocení získal Island a hned za ním je Španělsko, o jehož právních i společenských podmínkách psal na blogu Trans*parentu nedávno Tomáš Herzán.
První a nejobsáhlejší kategorií je hodnocení států podle možností úředního uznání žitého genderu. TGEU zde bere v potaz, zda je v dané zemi vůbec možné změnit úřední pohlaví a zda je pro tento proces jasně stanovený a právně zakotvený postup. Dále se zde řeší, zda je možné svobodně změnit jméno.
Důležitou otázkou je, jaké podmínky stát vyžaduje k úřední změně pohlaví. Ideální stav je sebeurčení, tedy možnost změnit své úřední doklady na základě prohlášení. Pokud tento způsob není možný, ptáme se, zda stát vyžaduje odbornou diagnózu, lékařský posudek nebo medicínské zásahy jako jsou hormonální terapie, operace či sterilizace a kastrace.
V neposlední řadě je bohužel stále přetrvávající podmínkou i rozvod před úřední změnou pohlaví. Tam spadá i Česko, kde po úřední změně úřady automaticky anulují manželství. Dále index posuzuje, zda jsou změny jména a úředního pohlaví možné bez věkového omezení. Poslední kategorií je, zda stát uznává nebinaritu – to aktuálně v Evropě a střední Asii splňuje Rakousko, Německo, Island a Malta.
Další oblastí trans* práv je azylová politika a podpora trans* uprchlictva. Řeší se zde, zda stát uznává menšinovou genderovou identitu jako důvod pro udělení azylu, jestli existují podpůrné mechanismy pro trans uprchlictvo a jestli stát poskytuje možnost úřední změny pro uprchlictvo. Všechny tyto tři opatření aktuálně naplňuje Irsko, Lucembursko a Španělsko.
Základní legislativu pro ochranu trans* lidí tvoří i opatření proti předsudečnému násilí a diskriminaci. Je podstatné se moct opírat o zákony a opatření proti zločinům z nenávisti a nenávistným projevům (hatecrime a hatespeech), které výslovně zahrnují genderovou identitu jako možný motiv tohoto násilí.
Zákony proti diskriminaci jsou rozdělené mezi jednotlivé oblasti jako diskriminace v zaměstnání, zdravotnictví, ve školství, v bydlení, v prodeji a v službách. Ve všech případech je třeba jmenovat genderovou identitu jako možný důvod diskriminace, který lze právně stíhat. V ideálním případě by státy také měly mít plán, jak dlouhodobě snižovat diskriminaci. Jediná země, která skrz všechny tyto zákony chrání místní trans* lidi, je Švédsko.
V neposlední řadě se v oblasti trans* práv ptáme na depatologizaci, kterou v indexu najdete pod kolonkou zdraví. Což je proces, kdy již trans* identity nejsou vnímané jako nemoci, ale jako přirozená součást lidské rozmanitosti.
Na to navazuje i zákaz konverzních praktik, které mají za cíl přesvědčit dané jedince o tom, že jejich queer identita lze odstranit. Tyto praktiky můžou zajít až do forem mučení a zanechávají dlouhodobé negativní důsledky na tělech i duších lidí, kteří jimi projdou. Kombinaci depatologizace a zákazu konverzních praktik má nyní pouze Island, Malta a Španělsko. Do budoucna se ale situace může výrazně zlepšit, protože je v legislativním procesu doporučení národních zákazů konverzních praktik napříč Evropskou unií.
Poslední kategorií trans* práv, které index posuzuje je, zda státy uznávají trans rodiče v jejich žité genderové roli a to včetně nebinárních osob. To v současné době splňuje pouze Island a Malta.
Jak si stojí Česko?
Mezi zeměmi, které udělaly za poslední rok největší progres, je bezpochyby Česko. Během jednoho roku u nás totiž byla zrušena podmínka sterilizace pro změnu úředního pohlaví a zároveň byly posíleny zákony proti předsudečnému násilí.
„Tohle byla dlouho očekávaná změna pro hodně lidí. Nyní posloucháme mnoho šťastných příběhů napříč celým Českem. Od posledního roku si změnilo úřední pohlaví a jméno přes 1 000 lidí, což je v podstatě stejný počet jako za celou minulou dekádu.” komentuje tuto přelomovou změnu předseda Trans*parentu Viktor Heumann.

Stále máme ale mnoho nedostatků. Co se týká kategorií v indexu, chybí nám hlavně následující:
- jasně ukotvený zákon na úřední změnu pohlaví, ideálně postavený na sebeurčení
- umožnění úřední změny bez podmínky lékařského posudku
- uznání nebinarity jako úředního pohlaví
- podpora trans* lidí v azylu a zákonná možnost úřední změny pohlaví pro uprchlictvo
- dlouhodobý plán pro snížení diskriminace
- depatologizace a zákaz konverzních praktik
- rozeznání trans a nebinárních rodičů
Lehce sporné je české zahrnutí trans* osob do zákonů o předsudečném násilí. Mezinárodním standardem je zde mít jako motiv uvedenou specificky genderovou identitu, ale v našem novém zákoně je jako důvod uvedeno pohlaví. V praxi ale doufáme, že i tak tato formulace bude sloužit jako opora pro trans* oběti předsudečného násilí a slovo pohlaví bude v praxi vykládáno jako zastřešující pojem i pro genderovou identitu.
A co tyto změny znamenají pro činnost Trans*parentu? „V následujících letech se budeme zaměřovat na dvě hlavní oblasti. Chceme posílit právo na rodinu pro trans* osoby a právo na zdravotní péči. Snažíme se vymazat nespravedlivou podmínku zrušení manželství pro úřední změnu pohlaví a podmínku rozvodu pro operace, které jsou specifické pro trans* lidi. Také podporujeme šířeji dostupné IVF, nejenom pro páry, ale i pro svobodné lidi. Zároveň bojujeme proti podmínce schvalování komisí pro operace specifické pro trans* osoby.“ rozvádí naše cíle Tereza Žuffová-Kunčová, která v Trans*parentu pracuje jako koordinátorka advokacie.
