Ivana Recmanová
Když se řekne Kuba, řadě lidí v Česku se vybaví pláže, rum, podobizna Fidela Castra… a možná i fakt, že si jako země zatížená cenzurou a represivním režimem schválila manželství pro všechny. Jaká práva však mají v tomto karibském ostrovním státě trans* lidé z hlediska uznání své identity?
Když vyšel roku 2023 singl They/them les elles od kubánského hip-hopového dua Krudas Cubensi, jednalo se o poctu ostatním nebinárním osobám. Leckdo by si mohl pomyslet, že duo Krudas Cubensi mohlo tuto píseň bezpečně vydat, když dlouhá léta žije a tvoří v USA na rozdíl od Kuby, státu kritizovaného za systematické porušování řady lidských práv. Skutečnost je však o něco složitější.
Ačkoliv je Kuba v hledáčku řady lidskoprávních organizací po celém světě za potírání svobody projevu a tamější komunistická strana zabraňuje formování politické opozice, na rozdíl od řady jiných zemí na světě umožňuje uzavření manželství mezi osobami stejného úředního pohlaví a také změnu tohoto úředního údaje. Tato změna je však podmíněna svolením CENESEXu, což je zkratka, která označuje výzkumné a vzdělávací Národní centrum pro sexuální výchovu, a zároveň je omezena pouze na mužské a ženské pohlaví.
Částečnou zásluhu na prosazení těchto práv má ostatně ředitelka CENESEXu Mariela Castro. Pokud vám její příjmení někoho připomíná, budete nejspíš tušit správně: Jedná se o neteř Fidela Castra a dceru Raúla Castra, dvou kubánských prezidentů. První z nich sám v roce 2010 přiznal svůj podíl na pronásledování gayů a leseb na Kubě v 60. a 70. letech minulého století a druhý jmenovaný dle slov Mariely Castro práva gayů a leseb podporoval.
Jedním z dalších důvodů, proč se na Kubě rozvolnila pravidla ohledně úřední tranzice, byla paradoxně její napjatá hospodářská situace, jak uvedla ředitelka CENESEXu pro zpravodajský server 14ymedio. Byť Castro tyto důvody výslovně nezmínila, můžeme se domnívat, že v zemi, která trpí výpadky léků a zhoršující se zdravotnickou infrastrukturou, by lékařsky podmíněné tranzice ani bezpečně provádět nešlo.
Na Kubě je tedy v současné době možné za peníze hrazené z veřejného zdravotnictví podstoupit lékařskou tranzici, která však není podmínkou pro změnu úředního pohlaví. Podle databáze organizace ILGA také kubánská ústava zaručuje ochranu před diskriminací na základě sexuální orientace a genderové identity, zároveň však tento stát nezakazuje konverzní terapie ani neomezuje operace intersex dětí.
Paradoxně však to, že se Kuba řadí mezi země potírající řadu lidských práv, některým trans* lidem pomáhá – pro ruské občanstvo, které ve své domovině nemůže podstoupit tranzici ani vstoupit do manželského svazku s osobou stejného úředního pohlaví, představuje Kuba zemi, kam mohou bezpečně vycestovat a odkud se mohou bezpečně vrátit. Toho si však bohužel všimly i ruské mocenské struktury a pokusily se cestování na Kubu a Thajsko omezit, a to právě s poukazem na možnost tranzice či uzavření sňatku.
Jaká bude budoucnost Kuby, nelze nyní odhadnout, již teď však vidíme, že v této zemi dochází pod vlivem kolapsu státu k řadě změn a reforem. Zdali to však zlepší životní úroveň tamějších (nejen) trans* osob, je na diskuzi.