Komise Ministerstva zdravotnictví

Obecně o komisích

Český zákon stanovuje pro některé specifické zákroky nutnost schválení komisí. Týká se to konkrétně chirurgické změny pohlaví, sterilizace a psychochirurgických výkonů (§12 – §27 zákona 373/2011 Sb. o specifických zdravotnách službách). V minulosti (do roku 1986) byly schválením komisí podmiňovány i interrupce.

Komise ustanovuje Ministerstvo zdravotnictví. Složení komisí je ve všech případech obdobné – je v ní osoba zastupující ministerstvo, lékaři*ky specializovaní*é ve specifických oborech medicíny, psycholog*žka a právník*čka.

Komise pro změnu pohlaví

Konkrétně komise pro změnu pohlaví je stanovena §22, odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách:

(1) Odbornou komisi ustavuje ministerstvo. Členy odborné komise jsou a) zdravotnický pracovník, který je zaměstnancem státu zařazeným na ministerstvo, b) lékař se specializovanou způsobilostí v oboru sexuologie nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru sexuologie, c) lékař se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie, d) klinický psycholog, e) lékař se specializovanou způsobilostí v oboru endokrinologie a diabetologie, f) lékař se specializovanou způsobilostí v oboru urologie nebo gynekologie a porodnictví, g) právník se znalostmi v oblasti zdravotnického práva.

Změnou pohlaví se podle zákona rozumí „provedení zdravotních výkonů, jejichž účelem je provedení změny pohlaví chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce“. Mezi prováděné chirurgické výkony směřující ke změně pohlaví patří u trans žen orchiektomie (odstranění varlat), penektomie (odstranění penisu) a vaginoplastika, klitorideoplastika a labioplastika (vytvoření neovaginy). V případě trans mužů může jít o mastektomii (odstranění prsní žlázy), redukční mammaplastiku (redukční modelaci prsou), hysterektomii (odstranění dělohy), oboustrannou ovariektomii (odstranění obou vaječníků), metaidoioplastiku, faloplastiku, scrotoplastiku a urethroplastiku (vytvoření neopenisu a šourku). Podle zákona je tak pro podstoupení těchto zákroků u trans lidí potřeba schválení komisí, nezávisle na tom, zda si zákrok platíte nebo je hrazen zdravotní pojišťovnou.

V praxi to znamená, že zatímco zvětšení prsou udělá každá klinika plastické chirurgie jen se souhlasem pacientky, pro jejich zmenšení v souvislosti s genderovou dysforií musíte předstoupit před komisi Ministerstva zdravotnictví. Projednané případy do konce října 2019:

Od roku 2012 do konce října 2019 komise projednala skoro 800 žádostí a neschválila jich 19 (necelé 3 %). Trans mužů je o polovinu více než trans žen.

Průběh posuzování komise

Ke komisi je třeba doložit splnění zákonných požadavků – zejména potvrzení o rozvodu, pokud byl člověk v manželství – a pak psychologický posudek a souhlasné stanovisko sexuologa*žky.

Nemohu mluvit za všechny případy, ale u mě byl samotný průběh slyšení komise velmi rychlý, což mohlo být ale způsobeno i tím, že nás na květnovém termínu (i vzhledem ke zrušenému dubnovému) bylo velmi mnoho. Na každého člověka to bylo maximálně 15 minut, spíše výrazně méně. Padly tři otázky, které mi byly položeny i předtím několikrát u sexuoložky a na psychologických vyšetřeních:

• Co vás vede k tranzici?
• Kde pracujete?
• Jaké máte vztahy s rodinou a blízkými? Jak to vzali?

Odpověděla jsem jako všude a po několika minutách mi bylo oznámeno, že mě komise schválila.

Proč je to špatně

Základním právním (nejen feministickým) principem by měla být tělesná autonomie – právo sami za sebe rozhodovat, co chceme dělat se svým tělem. V případě feminismu se toto hodně točí okolo práva na potrat, avšak vztahuje se i na další zásahy.

V českém právním řádu je tento princip omezován nejen u chirurgických zákroků týkajících se změny pohlaví, ale třeba i u výše zmíněných dobrovolných sterilizací. Pokud se tak pro ni rozhodnete, například z důvodu antikoncepce, musí být tento zákrok také schválen podobnou komisí. Přístup k dobrovolné sterilizaci, jako k jedné z antikoncepčních metod, je bohužel systematicky omezován i v jiných státech.

Malé počty odmítnutnutých žádostí, vágní otázky, na které jsem již několikrát odpovídala, i celkový přístup komise naznačují, že jde v podstatě jenom o formalitu. Už pro předepsání hormonů a stanovení lékařské diagnózy jsou potřeba dva sexuologicko-psychologické posudky, proto role komise, jakožto pojistky proti neuváženým zákrokům či misdiagnostice je neobhajitelná. Některé případy v minulosti byly zamítány ze zcela irrelevatních důvodů – např. Tereze Španihelové z důvodu, že si nezměnila jméno na neutrální, přičemž nic takového není zákonem vyžadováno.

Zřizování těchto komisí zákonem je tak podle mého názoru nadměrným zásahem do práv lidí svobodně rozhodovat o svém těle. Jsou zbytečné, formální a slouží jen jako další byrokratická překážka.

Na druhou stranu, pokud ke komisi musíte, není třeba se jí bát. Lidé v ní sedící jsou si vědomi, že jejich role je veskrze formální…