Staré dobré časy

„Za starých dobrých časů byli jen muž a žena, tak jak se narodili.”, říkají velmi často odpůrci trans lidí. „Ok, ale co myslíte těmi starými dobrými časy?”

Když půjdeme dál do času starších než ty „staré dobré”, zjistíme, že tomu ve skutečnosti tak nebylo a že zejména ve starověku byla diverzita v oblasti, odkud vzešlo křesťanství, velmi bohatá. A to nejen z hlediska sexuality, ale i genderu.
U Sumerů , Babyloňanů, Řeků, Římanů a Skýthů a dalších existovala božstva se svými služebníky, která překračovala hranice genderových norem. Neměly*i bychom se tedy na tyto tradice dívat s opovržením, protože jsou součástí naší kultury stejně, jako se její součástí staly křesťanské církve.

Kypr

Například Afrodita, která je v dnešní době v médiích zobrazována jako hyperfeminní, byla zejména na Kypru uctívána jako androgynní božstvo vycházející z podobné tradice Semitů, kteří ji říkali Aštoret. Tato androgynie vycházela z její schopnosti v sobě snoubit různé protikladné koncepty jako lásku a válku. A aby toho nebylo málo, tak na Kypru byl kromě Afrodity uctíván i její aspekt Afroditos, bůh s feminním postavou, vousy a falem.

Mezopotámie

Sumerové měli jako bohyni lásky a války Inannu, která se později ztotožnila se semitskou Ištar/Aštoret. Ve 23. stol. o ní napsala slavná básnířka a kněžka Enheduanna, že je v její moci změnit muže v ženu a ženu v muže.
Této bohyni sloužily zejména gala – což byly velmi často osoby s původně přiřazeným mužským genderem, které přijaly typicky ženská jména, šaty a zpívaly žalozpěvy v „jemném jazyce”, aby utišily hněv bohů.

Reliéf s Aštoret

Anatolie, Řecko a Řím

Soška Agdistis

Podobně jako gala v sumerských městských státech fungovaly i galli, trans kněžky bohyně Agdistis/Kybelé. Kult, který se rozšířil z Anatolie přes Řecko až do samotného Říma, se skládal z osob s původně přiřazeným mužským genderem, které podstoupily kastraci jako oběť bohyni, přijaly dámské šaty a divoce se líčily. Většinou žily v chrámech odděleny od zbytku společnosti a ven chodily pouze provádět spektakulární náboženské rituály výměnou za příspěvky na chod chrámu.

Skýthové

Nakonec by byl hřích opomenout Enarei. To byly šamanky vnímané nejdříve jako muži, žijící mezi Skýthy. Podle pověsti se jednalo původně o bojovníky, co vyplenili Aštoretin chrám v Aškelonu. Aštoret je za toto i jejich potomky potrestala kletbou „zženštilostí”. Patronkou Enarei je bohyně Argimpasa, což je podle Herodota nebeská forma Afrodity. Enarei, podobně jako šamani ze Sibiře, preferovaly kontakt s dušemi prostřednictvím pozměněných stavů vědomí, kterých dosahovaly zejména s užitím psychoaktivních látek.

Autorka: Ištar Cherry