V pátek vládní koalice nečekaně zařadila k přednostnímu projednání návrh, který nahrazuje poplatky financováním ČT a ČRo ze státního rozpočtu. Po bouřlivém nočním jednání ho poslanci a poslankyně schválili*y v sobotu ráno přesně ve 4:36 v prvním čtení, po devítihodinové rozpravě.
Podle vládního návrhu by Česká televize dostala o miliardu korun méně, než letos plánuje vybrat z poplatků, a Český rozhlas až o 400 milionů méně. Zatímco se v Poslanecké sněmovně hlasovalo, před budovou i v centru Prahy protestovaly tisíce lidí, během víkendu i na Staroměstském náměstí. Další velká demonstrace je ohlášená na 15. listopadu na Letné.
Opozice varuje před zestátněním veřejnoprávních médií a ztrátou jejich nezávislosti. V Německu nebo Rakousku jsou třeba od poplatku osvobozeni lidé s nízkými příjmy a jinde mají média financovaná státem pevné pojistky, aby jim vláda nemohla peníze brát podle toho, jak se jí zrovna líbí jejich zpravodajství. Vládní návrh ale takové pojistky zatím nenabízí a už teď je jasné, že Česká televize by dostala o miliardu korun méně a Český rozhlas až o 400 milionů méně.
Zákon tím ještě není schválený. Návrh prošel teprve prvním čtením na plénu Sněmovny a čeká ho další projednávání, Senát i podpis prezidenta. Teď je tedy ten pravý čas říct nahlas, proč na veřejnoprávních médiích záleží.
Je důležité si zvědomit, k čemu veřejnoprávní média vlastně jsou. Nemusí totiž honit sledovanost ani se zavděčovat inzerentstvu. Mají sloužit všem, včetně menšin, o kterých by se jinak mluvilo jen tehdy, když se z nich dá udělat senzační titulek.
Pro trans lidi v Česku to platí dvojnásob. Dlouho jsme se do médií dostávali hlavně jako „případ”: přes diagnózy, operace a senzaci. To, že dnes v iVysílání nebo v rozhlase najdete pořady, ve kterých trans lidé mluví sami za sebe o rodině, lásce, škole nebo úřadech, není samozřejmost.
Proto jsme se ohlédli a vybrali šest pořadů České televize a Českého rozhlasu, které podle nás ukazují, jak může dobrá reprezentace vypadat.
Q – queer magazín České televize
Na přelomu nultých a desátých let vysílala ČT2 magazín Q, alternativního průvodce současným queer světem. Šlo o jeden z prvních pořadů, který queer lidi v televizi nepředstavoval jako kuriozitu. ČT tehdy zároveň aktivně podporovala festival Mezipatra.
Všechno je nejisté a je to tak v pořádku (ČRo Dvojka)
Radiodokument o Damiánovi, spoluzakladateli Trans*parentu, který psal blog o své tranzici a o tom, jaký je coming out v Čechách. Zachycuje i podpůrné skupiny Trans*parentu a mladé lidi, kterým pomohlo potkávat se s ostatními.
Přes čáru (Radio Wave)
Dlouho předtím, než Ústavní soud zrušil povinnou sterilizaci, o ní na Wavu diskutovali Viktor Heumann z Trans*parentu a psycholog Jiří Procházka.
Teď jsem Robin (Radio Wave)
Šestidílná podcastová série, ve které Robin popisuje svou tranzici vlastníma očima i očima svých blízkých.
Mami, jsem trans! (ČRo Plus)
Andrew Novák se vrací do doby, kdy pro část jeho rodiny bylo těžké tranzici přijmout a nejnáročnější byla komunikace s matkou. Dokument hledá cestu k porozumění na obou stranách.
Trošku se to pozmění (ČT, Zóna zájmu)
Dokument o sedmnáctileté trans studentce Yuri a její mámě Lucii, která ji podporuje. Natočil ho Kateř Tureček, trans režisérstvo, a ukazuje, co rodiny trans dětí opravdu potřebují.
Deník N o něm napsal, že právě takové pořady ukazují, proč potřebujeme nezávislá veřejnoprávní média. Rodiče, kteří hledají informace o trans dětech, se podle recenze jinak musí prokousávat polopravdami a politickými hesly, tady dostanou věcný a lidský úvod.
Veřejnoprávní služba není ideální, ale musí dostat prostor se dále zlepšovat.
Produkce zpráv, publicistiky i dokumentů, nebo třeba seriál Most nebyly vždy ideální. Česká televize natočila i pořady, které trans lidi redukovaly na operace a diagnózy, a kritizovali jsme je. O reprezentaci v seriálech skrze cis herectvo a formu humoru můžeme také společně polemizovat. Jenže kritizovat veřejnoprávní média má smysl jen tehdy, když existují a mají prostor se zlepšovat.
Trans lidé se samozřejmě objevují i v komerčních médiích, třeba ve Výměně manželek. Tam ale většinou dostanou prostor, který někdo jiný sestříhá do narativu, který táhne sledovanost. Prostor vyprávět celý svůj příběh, vlastními slovy a bez honby za senzací, dostáváme jen málokde.
Když budou mít ČT a rozhlas méně peněz, škrtat se bude nejdřív u dokumentů, publicistiky a menších pořadů, jak otevřeně přiznal i programový ředitel ČT Milan Fridrich.