Vláda Andreje Babiše v pondělí schválila jmenování členů Rady vlády pro lidská práva. Její nové složení vyvolává vážné obavy a pochybnosti o tom, jakou roli nyní bude mít odborná zkušenost při ochraně lidských práv v České republice.
„Po bouřlivé reorganizaci šéfky Úřadu vlády poradních orgánů státu hlasitě odešli odborníci a odbornice s dlouholetou zkušeností a praxí a na jejich místa dnes přicházejí lidé, kteří dlouhodobě prosazují zásadní omezení práv konkrétních a zranitelných skupin. Stát by o takové skupiny měl především pečovat a zajímat se o jejich potřeby, nikoliv aktivně naslouchat hlasům za omezení jejich podmínek pro život.
Nově jmenovaný Daniel Black například otevřeně prosazuje zákaz medicínské tranzice, a to i u dospělých lidí. Je validní, že jeho nešťastný osobní příběh může být součástí veřejné debaty, nesmí se však stát odborným základem pro nastavení lidskoprávního směru či zdravotní péče pro celou skupinu lidí.
Už při nedávném pokusu o omezení tranzice v Senátu jsme viděli, jak snadno může být tento izolovaný a opakovaně využívaný příběh použit jako základ a argument pro plošná omezení, která by dopadla na tisíce dalších lidí. Z jednotlivé zkušenosti totiž nelze dělat pravidlo pro všechny,“ říká Viktor Heumann, ředitel organizace Trans*parent.
„Trans lidé nejsou jedna homogenní skupina. Téma tranzice navíc není pouze otázkou lidských práv, ale také zdravotní péče a zasahuje do mnoha dalších oblastí života. Jako pacientská organizace zastupujeme lidi s velmi různými zkušenostmi a dlouhodobě komunikujeme s odbornými společnostmi. Je proto zásadní, aby při rozhodování státu zaznívala relevantní odbornost a zkušenost, nikoliv aby jeden konkrétní příběh získal pozici, ze které může ovlivňovat podmínky pro všechny ostatní.
Vedle Daniela Blacka je problematická také nominace Jakuba Kříže, který dlouhodobě spolupracuje s Aliancí pro rodinu a Hnutím pro život a jehož postoje k právům žen a LGBT+ lidí byly již dříve předmětem kritiky desítek lidskoprávních a dalších organizací. V Radě tak vidíme další příklad lidí, jejichž veřejné působení vyvolává vážné otázky o tom, zda je jejich úkolem lidská práva chránit, nebo jejich rozsah aktivně zpochybňovat.
Nové složení Rady nelze vnímat odděleně od širších změn v oblasti lidských práv. Pokud stát současně oslabuje prostor pro zavedenou odbornou a neziskovou veřejnost a dává větší hlas lidem prosazujícím omezení práv, jde o vážný signál pro celou občanskou společnost. Výhledově tak hrozí, že se z odborného poradního orgánu stane nástroj pro legitimizaci předem daného politického směru,“ uzavírá Heumann.