Jaké to je vychovávat intersex dítě v Peru? To popsala Mishel, matka intersex děvčete jménem Vico, pro blog Peruánské asociace intersexuálních osob (Perú Intersex) a my vám přinášíme překlad textu.
Tento příběh sdílím se všemi rodiči, kteří mají strach nebo pochybnosti o výchově svého intersex dítěte.
Můj příběh začíná v Peru roku 2017, kdy jsem čekala Vico. Vše vypadalo bezproblémově, na jednom z prvních ultrazvuků mi řekli, že to bude holčička, ale ve 21. týdnu těhotenství mi sdělili, že to bude chlapeček.
Vystudovala jsem na klinickou laborantku a v tu dobu měla už za sebou hodiny genetiky, kde jsme se učili, že existuje něco, čemu se říká „hermafroditismus“, což označuje stav, do něhož se děti rodí s neurčitými pohlavními orgány. Takže když se Vico narodila, uvědomila jsem si, že se jedná o dítě s „hermafroditismem“. I když jsem věděla, že se takové situace dějí, byla jsem z toho viditelně překvapená a ptala se sebe: „Proč se to stalo zrovna mně?“
Dcera se narodila v Nemocnici Sergia Bernalese v Collique. Po narození si ji ihned odnesli na pozorování a výzkum. Byly jsme v nemocnici 5 dní a dceru mi nedávali, takže mě přepadávaly myšlenky, že mi ji možná seberou, a začala jsem o ni bojovat a dožadovat se, aby mi ji vydali. Lékaři mi povídali, že mě k ní nepouští, protože nejsem připravena vychovávat takové dítě, neznám „rizika“, která si může nést, tak jsem se naštvala a řekla jim, že ji určitě zvládnu vychovat, akorát se narodila s nejednoznačnými genitáliemi, ne však s nějakou nemocí.
Když bylo Vico 11 dní, odjeli jsme na laboratorní vyšetření, odtamtud nás poslali do Nemocnice v Collique a nakonec do Dětské nemocnice, kde jí provedli genetické a endokrinologické testy. V Peru máte pouze 6 měsíců na to, abyste přihlásili dítě na matrice, jinak vás potom čeká pokuta, jak jsem pochopila. Takže když nám testy natvrdo sdělily, že Vico je holka a má kongenitální adrenální hyperplázii bez solné ztráty, nechali jsme jí zapsat ženské úřední pohlaví.
V současné době je dceři 5 let a vychováváme ji jako dívku. Říkám jí Vico a dovoluji jí si vybírat a hrát „klučičí“ i „holčičí“ hry bez ohledu na výsledky genetických testů a nezávisle na předsudcích k její pohlavní identitě nebo sexuální orientaci.
Na internetu jsem si hledala informace o stavu dcery a narazila jsem na Brújulu Intersexual (organizaci na podporu intersex osob ve Španělsku a v Latinské Americe, pozn. překl.), tam jsem se začetla do příběhů, zjistila, že ačkoliv některým lidem, dle jejich slov, vyšlo na genetických testech, že budou mít holku a podle toho ji vyoperovali… později se dítě začalo považovat za chlapce. Abych nemusela řešit tento problém, rozhodla jsem se, že vychovám dceru jako „unisex“, což pro mě znamená dát jí svobodu si hrát a oblékat se, jak bude chtít.
Jsem jednou z těch, kteří se domnívají, že i když jsou matkou svého dítěte a odnosili ji v břiše, nepatří jim její tělo ani její rozhodování. Rozhodla jsem se, že až bude mít na to správný věk, rozhodne se, jestli půjde, nebo nepůjde na operaci. Myslím, že jsem se já jako matka v tomto ohledu rozhodla správně… protože se domnívám, že kdyby šla na operaci dřív, šlo by o zmrzačení těla, do kterého se narodila, a moje dcera žádný problém nemá, je akorát intersex dítě.
To je část mého příběhu o Vico, mojí milované holčičce. Vyrůstá v rodinném a přátelském prostředí, díky čemuž z ní bude silná osobnost. Ve 4 letech se mě zeptala, jestli jsou na světě jen holky a kluci, a řekla jsem jí, že existují také kluci a holky s hvězdičkou, kterým pánbůh nadělil něco trošičku jiného a speciálního.
Když bylo Vico 5 let, šla se koupat se svou sestřenicí a všimla si, že se její vagina lišila od sestřenčiny, tak se mě zeptala proč a řekla jsem jí: „Pamatuješ si, jak ses mě ptala, jestli jsou na světě jen kluci a holky, a řekla jsem ti, že taky existují speciální kluci a holky, kterým pánbůh nadělil hvězdičku? Tak ty jsi jedna z nich, Vico“, což velmi dobře přijala a vzala to v dobrém.
U nás v Peru nemají rodiče intersex dětí dostatečnou podporu ani odborníky na psychologii obeznámené s tímto tématem, kteří by jim pomohli ho pochopit. Možná, až bude moje dcera dospívat, bude to pro ni trochu těžší, ale ne nemožné. Když budeme své intersex děti milovat, respektovat a vychovávat s něhou, bude v našich silách dosáhnout toho, aby milovaly a chápaly tělo, do kterého se narodily.
Vím, že umožnit svým dcerám vyrůstat bez operací může být těžké, protože odborníci vás občas do nich nutí, jako se to stalo mně. Pamatuji si, jak mi jedna genetička z Dětské nemocnice v Limě řekla, že bude muset Vico povinně operovat, a když jsem to odmítla, zareagovala na to slovy: „Tak si ofoťte její zdravotnickou dokumentaci a najděte si jinou nemocnici, kde se jí budou věnovat.“ Z tohoto důvodu probírám veškeré zdraví Vico s vybranými lékaři, abych se vyhnula lidem, co nerespektují přání rodičů. Opravdu doufám, že se tohle v Peru změní a že tu budeme mít zdravotníky, s kterými bude možné diskutovat, kteří budou klást důraz na lidská práva a respekt a že tohle už nebudeme my ani jiné matky zažívat. Intersexualita je součástí diverzity.
Právě jste si přečetli krátké převyprávění příběhu Vico, pětileté peruánské dívky, která se narodila s intersex variací.
text: Mishel
překlad: Iv* Recmanová
Původně publikováno ve španělštině pod názvem Criando con amor y respeto: Y ahí está Vico na blogu Peruánské asociace intersexuálních osob.