Trans* se narodíš, dragem se stáváš

Rozhovor se stoupajícími hvězdami české drag scény – Sam Noskow a Melancholií Blackbile

Zleva: Sam Noskow, Melancholia Blackbile a Dima Arrest

V sobotu 9. 7. 2022 vystoupí v Praze na show Vanessa van Cartier: One Night in Prague, pořádanou uskupením The Gay Agenda – největší queer platformou pro stand-up (a další formy performance) v bývalém východním bloku – vítězka druhé řady série Drag Race Holland Vanessa van Cartier. Vanessa je krom vítězky holandské verze populární americké reality show také 1. evropskou soutěžící, která vyhrála Miss Continental v USA a drží i prvenství v tom, že je první trans* ženou, která zvítězila v některé z evropských verzí Drag Race. Ostatně i v “mateřské” původní verzi účinkovalo několik trans* soutěžících. Některé prošly coming outem a tranzicí až po svém působení v reality show, jiné se vyoutovaly v průběhu, před televizními kamerami, a několik jich do soutěže vstoupilo otevřeně jako trans ženy (nebo muži, nakolik v roce 2021 soutěžil také první trans muž). Není tedy tomu tak, jak by se mohlo na první pohled zdát, že drag je doménou (cis) mužů v parukách a šatech. Byť tedy velké paruky, výrazný make-up a extravagantní róby k dragu patří, ať už jej dělá kdokoliv. Drag je především pestrá kultura zahrnující různá pojetí (od beauty soutěží, přes komedii, burlesku, až k různým alternativním formám třeba na pomezí fetiše). Umožňuje hrát si s genderem, posouvat jeho hranice, zkoumat a objevovat spektrum genderu. Dalo by se dokonce říci, že některým queens pomohl drag uvědomit si, že je „jen nebaví hrát si na ženu, že ženami jsou?” O tom si povídal Ondra Moučka s českou performerkou Sam Noskow, která na show Vanessa van Cartier: One Night in Prague také vystoupí. A z jiné části spektra nám svůj pohled na drag poodkryl Vinny, kterého můžete na stagi vídat jako Melancholii Blackbile.

O: Přijde mi, že byť se to v poslední letech mění, drag je u nás stale poněkud vnímán optikou travesti, tedy jako muži vystupující v převlečení za ženy. Občas bývá ilustrativní fotka s drag queen u článku o trans* tématice a už jsem se setkal s tím, že některé trans* ženy se tak na drag dívají tak trochu skrz prsty, jako na něco, co kazí jejich obraz ve společnosti. Zároveň ale i v českém prostředí si některé drag queens (možná i díky dragu) uvědomí svou trans* identitu. Jak to vnímáš Ty? Považuješ se stále za drag queen?

Sam: Určitě se pořád považuji za drag queen, ale používala jsem a používám současně i spojení show girl, kvůli své tranzici, protože jak jsi zmínil, drag queen bylo hlavně dřív spojováno s cisgender muži převlečenými za ženy. Nechtěla jsem být považována za muže, co se převléká za ženu, ale zkrátka brána jako žena vystupující s make-upem atd. Ale ta novodobá kultura dragu už embracuje lidi všech genderů, nebinární lidi, transgender lidi, určitě se tedy i já považuju za drag queen a určitě i drag pomáhá trans* lidem si uvědomovat, kým jsou a nebo jen vyjadřovat své pocity.  

O: Jakou roli hrál drag v uvědomění si toho, že jsi žena? Změnil se nějak Tvůj přístup/vztah k dragu po Tvém coming outu?

Sam: Určitě to hrálo velkou roli, třeba když jsem se odličovala a měla jsem pak hrát tu roli, do které jsem se narodila, tak to byl pro mě vždy velký mental breakdown. Seděla jsem v backstagi a uvědomovala jsem si, že nechci být v tom těle, ve kterém běžně žiju, ale chci se pořád cítit žensky, to mi chybělo. Drag už mi nestačil a měla jsem pocit, že do tranzice jít musím, jinak mě to zničí. Během tranzice jsem měla vůči dragu trochu odpor, právě kvůli tomu spojování s muži. Ale teď už tomu tak není, miluju své ostatní drag sisters, miluju českou drag komunitu (byť je to tady velké drama, a i to mě na tom baví) a dál se chci věnovat dragu.  

O: Monica Beverly Hillz kdysi v reality show RuPaul’s Drag Race rozlišila drag jako to, co dělá, a trans* jako to, kým je. Ztotožňuješ se s touto definicí, nebo máš nějakou vlastní, kterou bys laickému publiku vysvětlila rozdíl?

Sam: Určitě je v tom rozdíl, protože trans* se narodíš, dragem se stáváš. A ta zmíněná definice to vystihuje skvěle – trans* jsi, drag děláš. 

O: Kde hlavně čerpáš inspiraci pro vystoupení, máš nějaké vzory? Na čem stavíš své performance?

Sam: Inspirací mám spoustu, od filmových postav, po zpěvačky, určitě Sharpay z High School Musical, Regina George z Protivných sprostých holek, nebo zpěvačky Kim Petras a Grimes. Moje vystoupení jsou většinou o tom, že chci hlavně pobavit publikum, ať už vtipnými grimasami nebo třeba zavrtím zadkem, nebojím se být na hranici vulgárnosti a své tělo ukazovat, trochu takové stripper girl vibes :).   

O: Je něco z Tvé „drag persony“, co Ti pomáhá zvládat i každodenní stresy?

Sam: Určitě to bude “toxic trait”, trochu taková faleš, která se v dragu vyskytuje, že třeba někomu pochválíte, jak vypadá, ale ve skutečnosti to tak nemyslíte. V podstatě milosrdná lež. To používám z té mé drag persony i v každodenním životě.

O: Myslíš, že se dá nějak srovnat to, jak Tě okolí přijímalo čistě jako drag queen (před coming outem) a jak Tě přijímá jako trans* ženu?

Sam: Rozdíly tam byly, když jsem ještě dělala drag a žila “gay život”, tak to hodně lidí nedokázalo překousnout, bylo těžší randit, protože dost těch cisgender gayů bylo femmefobních, všímala jsem si u nich té internalizované homofobie a drag jim vadil. Kdežto teď jako trans* ženu mě lidi přijímají, nemůžu říct, že bych měla nějaké špatné zkušenosti, jako drag queen jsem je ale měla.  

O: Pozveš nás na nějaká další svá vystoupení krom toho 9. 7.?

Sam: Další show, kde budu vystupovat je Draglesque, která se koná na moje narozeniny 20. srpna, produkuje to opět The Gay Agenda a Blackbile Productions. Tak určitě doražte, oslavím tam svoje narozky a budu se na Vás těšit!

Melancholia Blackbile

O: Vinny, moje první otázka na Tebe bude asi směřovat k výše zmíněnému Gottmikovi, prvnímu trans muži v RuPaul’s Drag Race. Což byl pro mnoho těch, co tuto reality sledují převratný moment. Přitom ale tady v Čechách máme několik trans kluků, kteří dělají drag. Jak ses k němu dostal Ty? Byl jsi dřív trans, nebo jsi byl dřív drag queen?

Vinny: Jako trans jsem se vyoutoval už hodně dávno, mnohem dřív, než jsem začal dělat drag. Dostal jsem se k němu přes divadlo, ke kterému jsem už od mala hodně inklinoval. O RuPaul’s Drag Race jsem se poprvé dozvěděl na Tumblr, když vycházela tuším 4. sezóna. Jako queer teenagera mě to samozřejmě zaujalo a bavilo sledovat, ale nenapadlo mě, že bych se tomu také mohl věnovat. Nebylo to z důvodu genderové dysforie, ale něco mi tam prostě chybělo. Našel jsem se až v americké reality show Boulet Brothers‘ Dragula, která je také zaměřená na drag, ale velmi alternativní a je mnohem víc diverzní. Vychází z té víc undergroundové drag scény, kde odjakživa po boku drag queens byli také drag kings, a kde trans* lidé, kteří*ré se věnovali*y dragu nebylo vůbec nic divného nebo převratného. Tento alternativní drag žánr mi imponoval a tak se zrodila Melancholia.

O: Teď jsi naznačil, že RuPaul’s Drag Race představuje jakýsi mainstream, ale Tebe zajímá spíš alternativní drag, sám takový děláš, jaký máš k té nejznámější reality show tedy vlastně vztah?

Vinny: V současnosti Drag Race už nijak aktivně nesleduji, jen se občas podívám, jaké je obsazení soutěžících v nových sériích, často jsem o nich už slyšel předem, nebo je dokonce znal z Instagramu, hlavně v případě těch evropských verzí. Určitě se nedá zapřít fakt, že se díky této reality show drag dostal hodně do povědomí veřejnosti a pomohlo to naší scéně na globální úrovni. Nicméně to částečně vidím jako problematické, jelikož drag na Drag Race je hodně „učesaný“, aby mohl být v mainstream televizi a to podstatně zkresluje realitu, co všechno drag je a může být nad rámec toho téměř nedosažitelného 1 % soutěžících.

O: V té TV soutěži zazní i nějaká motta jako například “We’re all born naked and the rest is drag.” či “Drag is for everyone.” Je to podle Tebe pravda, myslíš, že drag je pro každého ve své podstatě, nebo co pro Tebe drag vůbec znamená?

Vinny: Pro mě je drag především kreativní sebeexprese. Zároveň tím, že je velmi úzce spojený s queer komunitou, představuje pro spoustu lidí určitou safe space. Když jdeš na nějakou drag show, očekáváš, že se tam budeš cítit bezpečně a vítaně, nehledě na to, jakého jsi genderu, orientace nebo i věku. Hodně se mluví i o tom, zda by drag měl být family-friendly a přístupný dětem. Podle mě jsou vystupující, kteří*ré rozhodně mají family-friendly vystoupení nebo akce, jako jsou například v zahraničí známé Drag Queen Story Hours, kde drag queens čtou dětem pohádky. Na druhou stranu jsou pak ale shows, které mají erotické konotace, fetish atmosféru, nebo obsahují vystoupení hodně alternativních drag umělců*kyň, ve kterých jsou zakomponované tělesné modifikace jako je třeba propichování jehlami. Já sám na takových akcích vystupuji i je pořádám, takže vím, že ty rozhodně nejsou vhodné pro nezletilé.

O: Většinou se drag queens na něco specializují, máme comedy queens, u jiných je to zas hodně o těch loocích, nebo třeba pro změnu o tanci. Co Tebe tedy na dragu nejvíc baví?

Vinny: V tomto ohledu asi docela vybočuji, protože mě na dragu právě baví to, že s ním můžu propojit své dovednosti a zájmy. Už od začátku jsem věděl, že nezůstanu v nějaké jedné pomyslné škatulce, ale budu se věnovat různým stylům vystoupení. Drag tak propojuji s dalšími žánry jako je burlesque, cirkus nebo třeba sideshow.

O: Pokud vím, tak i moderuješ hospodské kvízy, co tedy všechno děláš v dragu?

Vinny: Ano, moderuji i kvízy, produkuji shows a když se nad tím zamyslím, dělám toho opravdu hodně. To mě ale nedávno přimělo zvážit, zda chci svou veškerou uměleckou činnost dělat pouze v dragu, respektive pod svým drag jménem Melancholia Blackbile. Z toho důvodu jsem si teď změnil své pracovní sociální sítě z Melancholia Blackbile na mé osobní jméno, kterým to celé chci zastřešit. To rozhodně neznamená, že drag nechci dělat nebo že by má drag persóna už neexistovala, pouze tím dávám prostor i dalším disciplínám, které nedělám nutně v dragu, například boylesque či herectví a modeling.

O: Ptal jsem se na to i Sam, jestli tedy jsou nějaké chvíle, kdy přejímáš určité rysy chování od své drag persóny? Kdy jsi out of drag, ale chováš se jako Melacholia? 

Vinny: Nemyslím si, že bych se vysloveně choval odlišně v dragu a mimo něj, naopak se občas dozvídám od lidí, že jsou překvapení*é z toho, jak působím přátelsky, protože si původně mysleli*y, že budu nějaká diva. Drag ale měl určitě pozitivní vliv i na můj osobní život. Jsem hodně introvertní a díky dragu jsem se dostal do hodně sociálních situací, kterým bych se jinak vyhýbal. Postupem času mi i pomohl získat takové zdravé sebevědomí.

O: Pamatuješ si ještě pocity z prvního vystoupení?

Vinny:  Ano, šlo o malinkou drag show v létě 2018, kterou jsem zorganizoval v Českých Budějovicích, kde jsem v tu dobu žil, těsně před přestěhováním se do Prahy. Byla to moje pololetní práce do školy a výtěžek této show šel na podporu jednoho psího útulku. Na show se podílela mimo jiné i Sam Noskow. Když se nad tím zamyslím zpětně, tak to bylo vlastně docela špatné, nevěděl jsem, jak akci propagovat, ale i tak tam přišlo celkem dost lidí a byl to takový první krok. Dva měsíce na to jsem pak zorganizoval úplně první Blood Ball v Praze – queer Halloweenskou párty, která se letos bude konat už čtvrtým rokem 29. října v P.M Clubu.

O: Když teď na chvilku odbočím od dragu, stává se Ti, že lidi nechápou, že jsi prošel tranzicí a teď děláš drag, kde vystupuješ jako ženská postava? 

Vinny: Občas se setkám s nepochopením, ale většinou to přijde od cizích lidí, kteří mě neznají a jejich názor pro mě tím pádem je docela irelevantní. Samozřejmě se na sociálních sítích setkávám s hatem, ale naštěstí ne tolik.

O: Vraťme zas k dragu. Jaká je podle Tebe česká drag scéna?

Vinny: Na to, jak je česká drag scéna malá, je velmi diverzní. Je v porovnání se zahraničními scénami i poměrně mladá (pokud do toho tedy nepočítáme travesti scénu, která v ČR má již dlouholetou tradici – tady je ale nutné podotknout, že i v té se spoustu umělkyň považuje za drag queens). Myslím si, že tu je hodně prostoru růst a vyspět, ne nutně v dovednostech, ale především mentálně jako mladí queer lidé. Přál bych si, aby česká drag komunita byla více semknutá a vzájemně se podporovala.

O: Vnímáš drag i jako nějakou příležitost pro aktivismus? Máme u nás někoho, kdo se nějak vyjadřuje ke společenskému dění, nějaký “aktivistický drag”?

Vinny: Nenapadá mě nikdo, kdo by tu dělal drag s hlavním zaměřením na aktivismus. Je tu Finiji DarkAngel, která spolupracuje s Prague Pride, takže ta k tomu určitě má blíž než ostatní. Podle mě je drag sám o sobě určitá forma aktivismu, už jen tím, že se prezentujeme veřejně jako queer osoby. Také mě napadají Sisters of Perpetual Indulgence (v ČR Sestry Věčné Naděje), které fungují po celém světě a jde o drag queens, které se oblékají jako řádové sestry s bílým make-upem a dělají osvětu ohledně LGBTQ+ práv, HIV a AIDS, ale také se například účastní Pride průvodů a fungují tam jako jakási ochranka nebo pomoc při problémech.

O: Máš nějaký sen, metu, čeho bys chtěl dosáhnout?

Vinny: Jeden z mých cílů jako performer by byl spolupracovat s Tillem Lindemannem ze skupiny Rammstein. Dělá hodně extrémní show a videoklipy, které mě baví, takže bych se jednou moc rád podílel na nějaké jeho produkci. Na začátku letošního roku jsem si například ale hned dvakrát po sobě splnil jeden sen, což bylo vystupovat na Torture Garden v Londýně. Jinak se chci vystupováním dál živit, pracovat na sobě a posouvat se dál.

O: Co bys ze své zkušenosti doporučil těm, kdo chtějí drag dělat nebo se jím dokonce živit?

Vinny: Můžu mluvit jen ze své zkušenosti, ale doporučil bych si do toho nenechat moc kecat. Když máš nějakou představu, jaká by Tvá drag persóna měla být, nebo co chceš dělat za vystoupení, stůj a jdi si za tím. Hlavně nedovol, aby ti někdo vzal tu radost z toho. Je dobré navázat přátelské vztahy s dalšími lidmi z Tvé místní nebo nejbližší scény, přijít se podívat na nějaké show a nebát se vystupující oslovit. Je v tom hodně práce, základem je umět zvednout telefon a napsat e-mail, protože nabídky Ti nebudou chodit jen tak samy od sebe.

O: Kam se na Tvé vystoupení krom připravovaného Blood Ballu ještě mohou lidi přijít podívat.

Vinny: Na konci července (30.07) pořádám další edici své Queer Open Stage show. Tam sice nevystupuji, pouze jí moderuji, ale jde o velmi friendly show, na kterou se předem může přihlásit kdokoliv bez ohledu na své zkušenosti. Není ani žánrově omezená – bývají tam jak drag vystoupení, tak burlesque akty i třeba živý zpěv a další. Je to ideální pro někoho, kdo chce začít vystupovat, protože tam vždycky panuje milá atmosféra bez předsudků. Během Prague Pride budu mít hned několik show, na které se opravdu těším. Pro přehled dávám vždycky kalendář svých nadcházejících vystoupení na můj Instagram @vinnysekyra a na mém webu blackbileproductions.com lze najít všechny queer akcí, které pořádám.

Autor rozhovoru: Ondra Moučka