Už padesát let se provádí operace, jejichž cílem je konstrukce penisu u lidí, kteří mají genderovou dysforii. Jsou ovšem náročné a dodnes se pojí s mnoha překážkami. Jaké možnosti mají osoby, které se pro konstrukci penisu rozhodnou, a jaké jsou výhody a nevýhody těchto možností, se dozvíte v následujícím článku.
Současné podoby operací
V současné době se provádí dva druhy operací, kterými je možné konstruovat neofalus (nový penis). Jedná se o faloplastiku a metoidioplastiku. K těmto dvěma operacím lze podstoupit ještě tzv. kolpektomii, tedy odstranění pochvy. Kolpektomii hradí pojišťovna, pokud o ni člověk, který prochází tranzicí, zažádá. Tento zákrok se provádí kromě trans* mužů i lidem se zhoubnými vaginálními nádory.
Faloplastika
Prvním typem operace je faloplastika. Dochází při ní ke konstrukci neofalu z kůže, která je obvykle odebrána z jiného než genitálního místa na těle pacientstva. Zároveň bývá prováděna v několika fázích, jedná se tedy o složitější zákrok než v případě metoidioplastiky. Hlavní výhodou faloplastiky je, že má pohlavní orgán velikost běžného dospělého penisu, který zároveň umožní penetrativní sex v případě implantování erektivní protézy. Tato protéza je vložena přímo do neofalu. Kromě trans* mužů si ji mohou nechat implantovat také cis muži s poruchami erekce.
Postup provedení faloplastiky se různí, obvykle má tři až čtyři fáze. Jednou z možností je začít metoidioplastikou – je tedy možné, v případě, že se člověk rozhodne pro kompletní falopastiku až po provedení metoidioplastiky, tento zákrok provést. Opačný případ, tedy vrátit se z faloplastiky do podoby metoidioplastického neofalu, možný není.
Metoidioplastika
Metoidioplatika se doporučuje osobám, které si nepřejí procházet složitým procesem několikanásobné operace nebo nechtějí mít na těle viditelné jizvy v mimogenitálních oblastech v důsledku odebírání tkáně pro faloplastiku. Cílem metoidioplastiky je poskytnout pacientstvu mužsky vypadající genitálie a možnost vyměšování ve stoje. Nefalus vytvořený tímto způsobem je schopný erekce, ovšem ne tak výrazné jako penis cis mužů. Zároveň ve většině případů neumožňuje penetrativní sex, protože jeho délka a šířka neodpovídá velikosti dospělého penisu. Běžná délka neofalu po zákroku je 3-7 centimetrů. Pro tento typ operace je nezbytné podstupovat minimálně dvanáct měsíců před zákrokem testosteronovou
hormonální terapii, počítá se totiž s předchozím nárůstem klitorisu, tzv. bottom growth, který je pro operaci klíčový. Metoidioplatika je bezpečnější a přináší méně pooperačních rizik než klasická faloplastika. Zároveň se při ní minimalizuje nezbytná délka trvání operační a pooperační hospitalizace.
Dostupnost operací v České republice
Informace o přístupu k těmto operacím u nás jsou prakticky nedostupné. Několik nemocnic a klinik v České republice faloplastiku a metoidioplastiku provádí, ale výsledky nebývají uspokojivé ani z funkčního, ani z estetického hlediska. Co se faloplastiky týče, provádí se u nás většinou pouze běžná první fáze, tedy přenesení tkáně ze zad na vulvu. Tento zákrok hradí pojišťovna. Vzniklý neofalus ale neumožňuje čůrání ve stoje, erekci ani penetrativní sex. Vzniklý penis je zároveň většinou příliš široký, takže i v případě, že by si člověk zažádal o další fáze faloplastiky, byl by penetrativní sex vzhledem k velikosti potenciálně nepříjemný nebo dokonce anatomicky nemožný pro partnerstvo dotyčných osob.
Kvalitativní úroveň metoidioplastiky u nás není o mnoho lepší, většinou se neprovádí kompletní a také po ní nelze močit ve stoje. Vzhledem k neuspokojivým výsledkům operací v České republice se pacientstvo mnohdy obrací na zahraniční kliniky; operace prováděné v zahraničí ovšem nejsou hrazené pojišťovnou a ne každý* si je může dovolit.
Text a ilustrace: Antonín Zhořec
Zdroje:
DANKER, Sara, Nick ESMONDE a Jens Urs BERLI. „Staging“ in Phalloplasty. Urol Clin North Am [online].
2019, vol. 46, issue 4, s. 581-590 [cit. 2023-2-19]. Dostupné z: doi: 10.1016/j.ucl.2019.07.011.
BIZIC, Marta, Borko STOJANOVIC, Ivana JOKSIC a Miroslav DJORDJEVIC. Metoidioplasty. Urol Clin North
Am [online]. 2019, vol. 46, issue 4, s. 555-566 [cit. 2023-2-19]. Dostupné z: doi:
10.1016/j.ucl.2019.07.009.